Duben 2010

já a On 30

27. dubna 2010 v 21:23 | Anelys |  Příběhy
Náš trojjazyčný rozhovor stál za to. Nakonec jsme se s Petrou uchýlily k tomu, že jsme si překládaly na střídačku. Po asi hodině této zábavné konverzace se Petra zvedla s tím, že příroda volá.
"Sympatická slečna." řekl Paddy, když už byla pryč.
"A to si představ, že dřív jsem se s ní vůbec nemusela."
"Lidi se mění. Akorát si nejsem jistý, že zvládne dvě děti najednou. Vypadá i působí křehce. Od sourozenců mám vojnu, tak vím, jaké to je postarat se o děti."
"Kdepak. Ona to zvládne. Navíc na to není sama. Její mamka jí hodně pomáhá."
"Je dobře, že jí rodina podporuje."
"A kdybys věděl, co čte za knížku, tak bys o ní už vůbec nepochyboval." rozesmála jsem se, ale v tu ránu jsem toho zas nechala.
Petra stála mezi dveřmi obýváku. Levou rukou se přichytávala o futra a pravou si držela břicho.
"Petruš?" zašeptala jsem.
"Asi už je to tady. Mohli byste mi zavolat do nemocnice? Ó ne, ještě ani nemám zabalené věci do porodnice." polkla s přivřenýma očima.
"V klidu si sedni, já zavolám." otočila jsem se na Paddyho: "Běž pro sklenici vody."
Očividně rychle pochopil a zatímco jsem telefonovala, přinesl vodu, pomohl Petře lehnout a podepřel jí nohy polštářem.
"Neboj, budou tu do dvaceti minut." pohladila jsem ji po ruce a Paddymu to přetlumočila.
"Tak dlouho?"
"Porodnice bývají ve větších městech a to naše tomu rozhodně neodpovídá. Zůstaneš tu s ní chvilinku? Musím jí hodit do tašky nějaké věci."
"Děláš si srandu? To, že mám tolik sourozenců, neznamená, že jsem u všeho asistoval. Už teď mám šílený strach!"
"No, tak to máme blbý, protože někdo to bude muset udělat a pochybuju, že by ses chtěl probírat jejím spodním prádlem. Vydrž, za tři minuty jsem zpět."
"Ale pospěš si."
Pozeptala jsem se Petry, kde má co za věci a vydala se do její ložnice. Zavřela jsem za sebou dveře a deset vteřin zhluboka dýchala. Jestli se bojí Paddy, tak co teprve já? Chvíli jsem uvažovala nad tím, že si snad udělám z povlečení lano a sešplhám po zdi paneláku, ale potom jsem to radši zavrhla. Vždyť to Petra vlastně trpí, mě a Paddymu nic není a stačí jen, když s ní vyčkáme do přijezdu záchranky.
Vzala jsem ze skříně menší cestovku a rozbořila propracovaný systém na komínky srovnaného oblečení. Z toaletky jsem shrábla hygienické přípravky a s pocitem, že jsem udělala vše, co jsem mohla jsem se vrátila do obýváku.
Všechna moje harmonie se rozplynula, když jsem viděla, jak Petra křečovitě svírá Paddyho ruku a on koktavě zpívá Fell in love with an Alien.
"Co to děláš?"
"Chtěla, abych jí zpíval, prý se jí uleví. Ale mám už úplně odkrvenou ruku, takže si nejsem jistý, že to zabírá."
"Ať pokračuje.. Je snesitelnější se soustředit na něco jiného." vydechla Petra.
"Tak máš pokračovat a vzala bych nějakou hodně pomalou, protože tohle tempo, co máme teď, mě docela děsí."
Děsilo, ba přímo mi to pumpovalo v hlavě. Rození dětí, dvou dětí. Jsem moc mladá. Né, uklidni se, nerodíš ty. Jen klid, tvař se vyrovnaně a dodávej sílu okolo.
Sedla jsem si vedle gauče, kde Petra ležela a dala jí napít. Paddy mrmlal něco mezi An Angel a I can´t help myself. Nikdy jsem se tak vroucně nemodlila, aby už neměl důvod zpívat.

Trvalo to přesně dvacet tři minut. Vsadila bych se, že to bylo nejdelších dvacet tři minut mého života. Nevím, jak přesně to měl Paddy, ale zelená barva v jeho obličeji lecčemu napovídala.
Petra mě ještě stačila nařídit k informacím ohledně kontaktování jejích příbuzných a zaklaply se za ní dveře sanitky. Využila jsem její pevnou linku a obvolávala potřebné lidi. Někteří chvíli nemohli uvěřit a bylo jim divné, že jim volá někdo s hlasem vyklepaným jako chrastítko (Po předešlých událostech se není čemu divit!), ale nakonec mi ještě poděkovali. Petřina maminka nadšením skoro pískala a sotva jsem stačila dodiktovat adresu nemocnice, zavěsila.

"Tak co říkáš na dnešní dobrodružství?" zeptala jsem se Paddyho, když jsme s odlehčením vlezli ke mně do bytu.
"Takhle vyděšený jsem nebyl ani nepamatuju. Ale svým způsobem to bylo kouzelný." usmál se jemně a mrknul.
Odpověděla jsem také úsměvem, ale myslela jsem si své. Dneska jsem uvažovala o tom, že polezu po improvizovaném prostěradle z pátého patra. To mi z mysli, tak rychle nezmizí a jestli se posléze dostaví kouzelný pocit, který popisoval Paddy? Budiž, ale asistovat při porodech bych určitě nemohla. Zatím na to nemám kecky.

Paddyho vkus na holky aneb měly bychom šanci? :)

23. dubna 2010 v 20:28 | Anelys a Mentoska |  Paddy
Můj vkus se každou chvíli mění. Nedávám přednost žádnému určitému typu. Ale líbí se mi jižanky se snědou pletí a dlouhými vlasy. V každém případě musí žena mých snů chtít mít hodně dětí. Chtěl bych se ženit ve 35 letech a mít 10 dětí. A nikdy bych neopustil svoji rodinu- je pro mě vším.

Mnich

15. dubna 2010 v 18:25 | Anelys a Mentoska |  Paddy
Ač to, že je Paddy mnich, není žádná novinka, stále tu nemáme jeho fotky. .Takže "napravujeme" těmito čtyřmi exemláři :D






American Got Talent - Russian Bar Trio

6. dubna 2010 v 22:12 | Anelys |  Pro pobavení
Páni, člověk se jen diví, že nespadne!