Únor 2010

Paddyho hostovačky

23. února 2010 v 17:54 | Mentoska a Baška |  Videa







Červeno-růžovo-černá kolekce

15. února 2010 v 17:00 | Anelys a Mentoska |  Maite
Další várka fotek z Maiteiných oficek :)




















já a On 29

14. února 2010 v 2:17 | Anelys |  Příběhy
"To si děláš srandu?"
"Ne, myslím to smrtelně vážně."
"A kvůli tomu ses tvářil jako, kdyby jsi měl jít na popravu?"
"Taky se tak cítím. Očekávání tvé odpovědi je skoro zničující."
"Moje odpověď zní... Ano!"
"Ani nevíš, jak jsem nadšený."
"Počkej, počkej, ještě to musíme probrat s mými rodiči."
"Samozřejmě, kdy mám přijít na návštěvu?"
"Třeba zítra? Řekněme v šest. Pak ještě můžeme někam vyrazit."
"Jasně, pořádně to oslavíme. Už se těším"
"To já taky."
"Hééj lidi, řekla, že jo!" zařval znenadání.
"Super, tak to budeš patřit k naší rodině. Doufám, že to ve zdraví přežiješ." smál se Joey.
"Pokud mě nebudeš nějak mučit, tak určitě."
Co jen budu dělat, když nám to rodiče nedovolí? Paddy bude zklamaný, o sobě samé nemluvě. Budu se muset hodně snažit, aby to vyšlo, protože chci být s ním.

"Půjdu, připozdívá se."
"Ještě ne, dáme další kolo." přemlouval mě Joey.
"Fatk už musím, slíbila jsem sousedce, že něco koupím."
"O.K., tak já tě půjdu doprovodit." navrhl Paddy.
"O.K."
Když jsme vyšli z hotelu, nabrala jsem směr lékárna. Paddy se mnou vyrovnal krok.
"Co kdybych tě teď strčil do zbytků toho sněhu, co tu máte?"
"Za chvíli bys tam ležel taky, protože v ruce tisknu všechny drobné a jestli se mi rozsypou, skončíš špatně."
"Co vůbec kupuješ?"
"Nějakou mastičku na oteklé nohy."
"Sousedka je důchodkyně?"
"Hádáš špatně."
U pokladny v lékárně stál asi čtyřicetiletý chlap, který vypadal, že by celou službu chtěl mít co nejdřív za sebou. Nedivila jsem se mu. Ani jsem mu neřekla, co chci a už mi dával do ruky krabičku. Paddy vedle mě nechápavě koukal a já zčervenala tou nejsytější barvou.
"Něco se vám nezdá, slečno?"
"No, my jsme sem nepřišli pro, ehm, tohle."
"Aha. Tak to se omlouvám, ale mladý páry tu vídám často a vždycky chtějí pouze ochranu."
"Mě poprosila sousedka, ať jí koupím mastičku na oteklé nohy." zablekotala jsem se stále ještě hořícími tvářemi. Do téhle lékárny už mě nikdy nikdo nedostane, to vám povídám!
Před lékárnou se mě Paddy zeptal, jestli v té krabičce bylo to, co si myslí. Sice jsem mu do hlavy neviděla, ale bylo mi jasné, že ví, takže jsem pouze přikývla. Rozesmál se a skoro nepopadal dech.
"Hlavně, že se bavíš, ale ty si odjedeš, kdežto mě tu každý zná. Páni, to si tady na našem malým městě budou štěbetat ptáci ještě hodně dlouho."
"Ten pán nevypadal, že by to někomu měl v úmyslu říkat."
"To je maskování. Ti, do kterých bys to nikdy neřekl, jsou nejhorší."
"Jen aby. Haha, počkej, až to řeknu Joeymu, ten se smíchy potrhá."
"Néé, už zas si ze mě bude dělat srandu."

Zaklepala jsem na dveře od Petřina bytu. Chvilku se nic neozývalo a pak byly slyšet trošku těžkopádnější kroky.
"Ahoj. Jé, jsi hodná, žes mi to koupila." řekla a pak spočinula pohledem na Paddym.
"Nazdárek sousedko." zašveholil a Petra si promnula oči.
"To se mi zdá, že jo?"
"Ujišťuju tě, že ne. Je skutečnej a někdy až moc."
"Tak to asi neustojím. Pojďte dovnitř, udělám aspoň čaj. Celebrity ke mě nechodí často."
Ještě jsem ani Paddymu nedořekla, že se na chvilku zdržíme a on už si sundaval bundu. Tomu se říká zdvořilost.
Menší nedorozumění vzniklo, když jsme se snažili sjednotit mluvu. Petra neovládala angličtinu a já zase její němčinu, takže vznikl pořádný jazykový kolotoč. Paddy z toho měl velkou srandu. Čaj jsem nakonec udělala já, protože Petra vypadala, že je ráda, že si sedla.
"To víš, od odpoledne mi není moc dobře a ty moje nohy do toho. Dokonce ani nepomáhá ta knížka, o které jsem ti dnes říkala." spustila na mě česky a k Paddymu prohodila něco ve smyslu holčičích věcí. Chápavě pokýval hlavou a za Petřinými zády mi něco naznačoval rukama. Až moc nápadně to připomínalo tvar určité malé krabičky. Ten hajzlík si ještě bude dělat srandu!

Zeleno-fialová kolekce

11. února 2010 v 20:41 | Anelys a Mentoska |  Maite

Co k tomu dodat, Maite prostě pózuje :)
Zdroj: Maiteiny oficky























Od všeho trochu..

4. února 2010 v 19:23 | Anelys a Mentoska |  Barby






















já a On 28

2. února 2010 v 21:26 | Anelys |  Příběhy
Joeyho neuvěřitelný takt (haha), neúnavná aktivita a vůbec celá jeho povaha zapříčinila vznik přezdívky. Padla mu jako ulitá a já byla pyšná na svůj geniální mozek. Stačilo mu ji jen sdělit ve vhodnou chvíli.
Chystala jsem se za K-rodinkou do hotelu, když mě na chodbě paneláku odchytla Petra, ještě nedávno nazývaná Brunhildou. Potřebovala koupit jakýsi zázračný utrejch na oteklé nohy.
"Kdy, že to čekáš?" zeptala jsem se.
"Během pár týdnů. Už aby to bylo, není to žádná slast. Chodím aspoň desetkrát denně na záchod." zahihňala se.
"A nebojíš se porodu?"
"To tak nesmíš brát. Samozřejmě, že mám obavy, ale přežilo to tolik ženských přede mnou, tak co bych to nezvládla já.
Navíc teď čtu zajímavou knížku. Je o chlápkovi, který ztroskotá na pustém ostrově. Nešťastnou náhodou přijde o ruce a nohy a teď si představ, že se plazí v písku. Slunce do něj praží a sůl se mu zažírá do otevřených ran."
"Ehm.. Aha."
"To bych se jinak musela zbláznit." řekla s úsměvem. Chvíli jsme ještě drbaly a já se pak vydala do hotelu.


"Ahoj." pozdravil mě Paddy, když za mnou dorazil do recepce.
"Ahoj. Něco pro tebe mám." podávala jsem mu malou taštičku.
"Kouknu se na pokoji. Pojď."
Tón jeho hlasu se mi vůbec nelíbil. Tušila jsem, že se něco děje, ale zbytečně jsem se neptala.
"Moje milá milovnice hororů," oslovil mě, když zavřel dveře pokoje. "Dovol mi, abych tě pozval na soukromé promítání dvou starších klasických strašidelných filmů. Jako první máme na programu Hitchcockovo Psycho a abychom neodbíhali od režiséra, skouknem i jeho Ptáky."
Chytla jsem neuvěřitelný záchvat smíchu. Paddymu to slovní spojení došlo asi o vteřinu později a rozesmál se taky.
"No a teď si představ, že jsem si tenhle proslov připravoval tak dlouho a vůbec mi to nepřišlo blbý."
Všimla jsem si, že mu z hlasu zmizela jakási starost a opět zněl uvolněně.
"Wow, tak to nepohrdnu starou dobrou klasikou. Ještě předtím se tě ale chci zeptat na něco důležitého."
"A to?"
"Jak se má Mandy?"
Nejdřív vyprsknul smíchy a pak odpověděl:"Skvěle. Je čilá a mečí na všechny strany."
"Díky, to jsem potřebovala vědět. Můžem začít."

Byla jsem nejspokojenějším člověkem pod sluncem. Opřená o Paddyho jsem sledovala velkou filmovou klasiku a skoro ani nedýchala. Tu a tam jsme se snažili navzájem polekat, ale povětšinou jsme se hned prozradili.
Párkrát jsem v jeho pohledu spatřila divný záblesk, jako když jsem přišla. Umínila jsem si, že nedám nic najevo, jestli mi něco chce, tak ať mi to řekne sám od sebe.
Po skončení obou filmů jsme vlezli na pokoj k Maite, kde byli i Jimmy s Joeym. Kluci se skoro hned, jak jsme za sebou zavřeli dveře, začali o něco dohadovat. Rozvalily jsme se s Maite na postel a začaly probírat holčičí věci.
"A pak jsem si do toho dortu ještě kecla. Moderátor z toho byl na hlavu a já měla na zadku šlehačku." Škytala jsem smíchem neschopná promluvit.
"Trumfneš mě?"
"Né, já si maximálně přilepila žvejku na kalhoty."
"Noo, už ti to Paddy řekl?" ztišila hlas.
"Takže se něco děje. Věděla jsem to. Ještě mi ale nic neřekl."
"To je trouba, čím dřív to budeš vědět, tím to bude lepší."
"Tvářil se nějak divně. A co se tedy děje?"
"To by mu šlo, na ksichtíky ho užije. Si asi myslí, že mu všichni čtou myšlenky. Neskutečný, asi mu budu muset dát sesterskou pěst."
"A co se tedy děje?" Byla jsem napnutá k prasknutí a Maite se neměla k tomu mi dál skrytou situaci objasnit. V momentě, kdy se už nadechovala, si nás všiml Paddy a záhadným způsobem zřejmě vytušil, o co kráčí, protože se bleskově zvedl a skočil skoro ukázkovou šipkou mezi nás.
"Blbečku! Mohl jsi mě zabít! Vždyť jsi mi málem přistál na noze." rozhorlila se Maite.
"Aby ses nezbláznila." vypláznul na ni jazyk.
"Radši už jí to řekni, zbytečně to natahuješ. Ženská intuice je silná a už něco tuší." poplácala ho po rameni, zvedla se a zamířila za klukama.
"Dneska už se potřetí ptám, takže co se děje?" upřela jsem na něj pohled. Polknul, zhluboka se nadechl a pak to řekl. Myslela jsem, že mě trefí šlak.