Leden 2009

Blonďatý ďábel útočil (24.1 2009 Praha Divadlo U Hasičů)

25. ledna 2009 v 16:55 | Anelys a Mentoska |  Angelo
Pátek večer:
Ze všech stran se na nás valily otázky typu: "Tak co, jak se těšíte na zítřek?" Co? Jakej zítřek? KONCERT!!! Málem jsme zapomněly, že se na nějakej koncert, nějakého hudebníka vůbec jede. S tou položenou otázkou už na nás dopadla nepatrná panika. Jak se tam tím metrem dostaneme? Najdeme vůbec to divadlo? Co když mu nebudu rozumět? Co mu mám říct, když se s ním budu fotit? Tohle nám běhalo hlavou asi celou noc….

Sobota, den D:
DOPOLEDNE: Anelys- Jsem domluvená s Jančou, že budeme provádět zkrášlovací kůru (hlavně mojí ). Vše dopadlo tak, jak mělo a teď se pouze čeká na již předem domluvenou hodinu odjezdu.

Mentoska- Cesta autem uběhla rychle. Jelikož jsme měly pouze oběd, kamarád Hlad se dostavil v nejnevhodnější chvíli. První boj začal. Jak se kupují lístky na metro? Postaral se o to náš odvoz a my si mohly vychutnat bezstarostnou jízdu narvaným metrem. Myslely jsme si, že tohle bude ta nejhorší část našeho výletu, ale spletly jsme se. Ta horší teprve nastala.

Podle informací z internetu jsme věděly, jak bude trasa přibližně vypadat. Věděly jsme, že máme jít do ulice Římské, ale kde sakra je? Tak jsme tak bloudily ulicemi až jsme došly na ulici Vinohradskou. Cestou jsme viděly nápis Hardtmuth a říkaly jsme, že je to jak z Kobry 11. Po 15 minutách, kdy jsme pořád nenalézaly tu správnou ulici, se nás zmocnila panika. Všude plakáty Pussycat dolls, ale nikde plakát Angela! (což je velmi nespravedlivé) Právě, když jsme to vzdaly a vracely se zpět na původní výchozí bod, narazily jsme na nápis Římská ulice. Poté už to byla otázka několika minut.

Když jsme dávaly lístek chlapíkovi před vchodem do sálu, došlo nám, že už to máme za sebou a čeká nás jenom to příjemné. Ačkoli jsme měly lístky do 9. Řady, seděly jsme poměrně blízko. Vypadalo to, že budeme mít slušný výhled, ale ejhle! Přímo před nás se posadily dvě "hamburgerový prdele". Po chvíli se ukázalo, že to jsou Němky, které taky přijely podpořit Angela. Jelikož nebyly malých rozměrů, musely jsme být každá nakloněná, abychom viděly.

Anelys-Já měla lepší výhled, než Jana, a tak jsem byla docela spokojená.

Mentoska- Já o lepším výhledu mluvit nemůžu. Moje hlava musela být nakloněná do leva, abych vůbec Angela viděla zpívat. Po chvíli už mě to přestalo bavit a jednoduše jsem prohlásila: " Ich sehe Scheisse!" Ale německá gerta neslyšela (a možná i líp pro mě), a tak jsem celý koncert byla nakloněná. Ale co bych kvůli němu nevytrpěla :D.

A bylo to tady! Blonďatý ďábel vtrhl na scénu! Vlasy svázané, čapku nahrnutou do čela, černobílá kombinace jeho oblečení nás dostala do varu. Oproti očekávání byl malinkej. Ale velkej uvnitř. Čapnul kytaru a už to začalo. Mezi písničkami Angelo vložil příběhy ze svého pestrého "gipsy" života(jak sám tvrdil). Nezapomněl zmínit jak Pavarottimu počůral kostým, Paddyho chrápání, z kterého se nakonec vyklubalo chrápání jeho samotného, také zmínil svou mrznoucí prdel pří pobytu na hauseboatu a další.

Zpíval jak písně ze své sólové kariéry, tak i starší songy. Například Danny boy, netradiční I can´t help mysem, a od Paddyho vypůjčenou Brother, brother. Také zahrál píseň Daughter od své oblíbené kapely Pearl Jam. (Mentoska- přišla jsem si na své ). Jeho zničující drum solo bylo opravdu pekelné. Byl do hry tak zapálen, až si své bubny rozbil. Ale naštěstí má kolem sebe tým, který mu v takových situacích pomůže.Samozřejmě dorazila Leona Černá a střihla si s Angelem
2 písně. Nemůžeme se zbavit dojmu, že z ní sálala arogantnost a její výraz při zpívání nasvědčoval tomu, že během 10 vteřin umře. Po ukončení show, jsme se dožadovaly několika přídavků, a proto se Angelo několikrát vrátil. Jako dárek od českých fanynek dostal perníkovou kytaru. Hned si musel zanotovat "I like cakes, I like cakes, special cakes from Czech Republic."

Jak jsme si myslely, že to nejhorší už máme za sebou (opět), měly jsme to teprve před sebou. Jít si pro podpis a společnou fotku. Čekaly jsme 15 minut a najednou se vynořil na pódium. Šel kolem sedadel a prošel kolem nás!!:D (Anelys-utrpěla jsem elektrický šok )

Hodinu, což byla doba, při které jsme čekaly na jeho podpis, jsme se bavily s ostatníma holkama. Čím víc jsme byly blíž, tím víc jsme se rozmýšlely, jestli tam vůbec půjdeme.

Anelys- Nakonec se jako první odhodlala Janča. (Mě jako na potvoru došly baterky ve foťáku.) Obdivovala jsem její odvahu, mě se klepaly ruce jenom, když jsem je spolu fotila. A teď už to čekalo mě….
Přelezla jsem lavičku a Angelo se otočil a zeptal se mě na jméno. S vypětím všech sil, jsem ho ze sebe skoro vyplivla. Pak už mě vzal kolem pasu a natočili jsme se směrem na kameru.(využila jsem situace a šáhla si na vlasy) Klepala jsem se jako ratlík. S pokorou jsme mu poděkovala a on mi stisknul ruku. Byl jako plyšovej medvídek, celej měkkoučkej.

Mentoska- S pomocí jedné milé slečny jsem se nakonec dostala přes nebezpečnou lavičku, kterou měl Angee před sebou. Zeptal se mě na jméno, čemuž jsme naštěstí rozuměla. Pak jsme hodili společné foto(při kterém mi cukaly koutky tak maximálně, že jsem to pak nemohla vydržet a smíchy jsem vybuchla), podal mi ruku a rozloučil se. Je skvělej! 


Koncert byl naprosto úžasnej! Po tomto zážitku se už chystáme na každou akci, která tu s ním bude.  Vřele doporučujeme!!!!!





Pódium :)



autogramiáda:














Ty vole, to jsou pačesy!!!




Jana (mentoska) s veleváženým hudebníkem Angelem :)




Eva (Anelys) s ďáblem Geem:)



Euforie z koncertu se dostavila :)











zpáteční cesta:) takovéto naslédky na nás zanechal Angelo :D


P.S.: fotek je samozřejmě více, ale to bychom tu seděly ještě zejtra :)

Jsme na Angelovi (snad:))

24. ledna 2009 v 16:03 | Anelys a Mentoska |  Něco o nás :-)
Ahoooooooj všem, kteří zde pravidělně nakukují!

Takže dneska se datuje jedna událost. Jaká? ANGELŮV KONCERT!!!

Dávám sem tento článek předpřipravený, takže doufám, že jsme na cestě na tento koncík. Po trampotách s dostáním se do Prahy je snad všechno vyřešené (no, i když z toho metra nějak odvázaný nejsme )

Reportáž, fotky atd. dodáme co nejdříve


já a on 25

19. ledna 2009 v 18:02 | Anelys |  Příběhy
"Přijel Mates?"
"Dorazí s Lopatou později. Jak je znám, přivezou si vlastní pití."
"Abys pak neuklízela poblitý záchody. Víš, jak se vždycky zřídí, když jedou ze svýho. Já ti nepomůžu. Pak bys musela uklízet i za mě."
"Taky nemám v plánu je nechat pít z jejich zásob. Ty ať si nechají na jindy."
"Zůstává tu kromě mě ještě někdo přes noc?"
"Nikdo se nehlásil, ale o někom bych věděla."hodila hlavou směrem ke Kšiltovkářům, jak jsem začala přezdívat kluky a Maite.
"Zeptám se jich."mrkla jsem spiklenecky a vyrazila za nimi do jednoho tmavšího koutku, kde se uvelebili.
"Tak co, jak se bavíte?"
"Po dlouhé době je to skvělé uvolnění. Není to o nás, vlastně bych řekl, že nás tu nikdo nezná."
"To bude tím, že vás tu nikdo nečeká. I kdybyste byli někomu povědomí, jen to přejde. Aspoň myslím."
"Možná, že nás tu opravdu nikdo nezná. Když se podíváš, co tu lidi mají na tričkách, uvidíš dost výmluvný důkaz."upozornil mě Joey.
Stočila jsme tedy svou pozornost na horní část oblečení přítomných. Nápisy Metallica, Pearl Jam či Rock is my life se tu našly skoro na každém kroku.
"To ještě o ničem nesvědčí. Já vás přece znám a Jana taky."
"Nebudeme to řešit. Užívejme si volnosti."zabásnila Maite.
"Chtěla jsem se vás zeptat. Kdo z vás tu bude chtít zůstat přes noc? Samozřejmě vás nenutím. To jen kdyby se vám nechtělo do hotelu."
Paddy očividně pochopil, co tím chtěl básník říci a ihned se přihlásil. K němu se ještě připojil Joey. Maite a Jimmy se dohodli, že se (doslova) odklidí do hotelu.
Trrrr! Telefonní kontrola od Janiných rodičů. Oslava v plném proudu, oslavenkyně a gratulanti v rozjařené náladě, prostě tak, jak to má být.
Chvilku po půlnoci se Jimmy a Maite zvedli k odchodu. Nezabralo žádné přemlouvání, ani Janin velmi přesvědčivý argument, že je venku pes a každého, kdo odejde, kousne do pr….
Po druhé hodině ranní už se začali trousit domů i ostatní. Ve tři zbylo jen pár vytrvalců a samozřejmě Mates s Lopatou, kteří dorazili někdy k půlnoci a divili se, kolik už je lidí na začátku oslavy. Nehledě na to, že jsem Lopatovi sebrala láhev s podezřelým obsahem. Ne, že by byl alkohol na mejdanu zakázán, ale jejich patoky skrývaly mnohá překvapení.
"Tak a doufám, že s sebou nemají ještě něco jinýho."plácla jsme sebou na židli.
"Osobní prohlídka by byla nejjistější."
"Tak jo, ale jdi si je ošahávat sama."
"Ani náhodou."otřásla se Jana.
"Proč tomu klukovi říkáte Lopata?"zeptal se Paddy.
"To bylo ještě na základce. Přišel o měsíc později do školního roku a myslím, že to řekla Eliška. Prý,"Nějakej Tonda Lopata si válí šunky na dovolený a my nic." Pak se to nějak ujalo a jemu to zůstalo."vysvětlila jsem.
"Taky bych chtěl nějakou přezdívku." ozval se Joey.
"Někdy je lepší ji nemít." konstatovala jsem se smíchem, "Jestli po ní tak toužíš, něco vymyslíme."
"Nechám se překvapit."
Čtyři ráno a i ti poslední vytrvalci odpadli. Když jsme vyprovázeli Lopatu s Matesem, ještě se dohadovali, kde mají otevřeno. Po jejich odchodu jsme něco málo poklidili a hodlali se uložit ke spánku.
"Dvě postele u mě v pokoji a rozkládací gauč v obýváku. Ložnice rodičů je zakázaným územím. Je mi jedno, jak se poskládáte, ale já spím ve svým pokoji." informovala nás Janča.
"Já s Paddym budeme v obýváku." rozhodl Joey.
Paddy se pokoušel protestovat, ale dostal za to mírný kopanec do lýtka.
"Takže rozhodnuto. Jdem nahoru."
V patře jsme se rozdělili. Joey a Jana se vytratili a já s Paddym jsme osaměli.
"Málem bych zapomněl. Fotky jsme si vyvolali." vytáhl z kapsy u kalhot film z foťáku.
"Díky."
"Stýskalo se mi po tobě."
"Mě taky."
"Složil jsem pro tebe písničku."
"Fakt?"
"Jo, ale hned jsem ji zahodil."
"Proč?"
"Byly v ní jen tři slova."
"Jaký?"
"Mám tě rád."
"To není písnička."
"vždyť říkám, že jsem jí vyhodil."usmál se a já se propadla do jeho studánkových očí.
"Tak tě mám docela v oblibě."
"Jen docela?"obejmul mě.
"Docela a kousek."
"A co teď?"přitiskl si mě blíž k sobě a jazykem mi přejel po rtech. Zatrnulo ve mně.
"Kde ses to naučil? Neměla bych začít žárlit?"
"Možná."
"Přiznej se. Kdes to viděl?"
"Proč bych to měl někde vidět? Nemůže to být třeba moje práce?"
"Nesedí mi to k tobě. Ne zas, že by se mi to nelíbilo, to říct nemůžu, právě naopak. Takže, kde jsi to viděl?"
"Ach jo. No v televizi." povzdychnul si.
"Člověče, kdo ví, na co ty tam vůbec koukáš!"
"Dovol, na samý slušný věci. Co mám jinýho po cestách v autobuse dělat?"
"Nevím."
"Tak vidíš."
"Právě, že nevidím."
"Neprovokuj."
"Vždyť nic nedělám."
"Jen aby." řekl a políbil mě. Páni, jak moc mi chyběl.
Probudila jsem se v půl jedenácté dopoledne a ne a ne zabrat. Potichu jsem vlezla do koupelny, spáchala ranní hygienu a převlékla se z pyžama. Dole v "bistrové" kuchyni jsem udělala snídani. ("Ta v bytě je asi jen na ozdobu, jinak nevím, proč ji nesmím používat."řekla mi Janča poté, co jsme spolu posledně vařily špagety.) Když jsem se vrátila do pokoje, Jana už byla taky převlečená. Při snídani jsme probíraly důležité téma. Co je na dnešním programu? I když přijeli Kšiltovkáři, měla jsem, nebo spíš jsem cítila povinnost, nerušit domluvený plán s Janou.
"Tak já myslím, že bychom mohly na ty kola, ne?"
"Když mi půjčíš kolo tvýho taťky, tak určitě."
"Klidně. Minule jsi ho taky měla, akorát nesmíme do zatáček, no."řehtala se Jana.
"To mi ani nepřipomínej."
"A k večeru by jsme mohly grilovat a pozvat Kellyovi."
"Jo, dobrý nápad."
"Mluvil tu někdo o nás? Našemu přijmení rozumím v jakémkoli jazyce." rozrazil dveře do pokoje Joey.
"Cože? Vy snídáte bez nás? Chcete nám snad všechno sníst?"přidal se Paddy.
"Dotazy popořadě. Snídaně je dost pro všechny. O vás jsme se bavily v souvislosti s tím, že jsme vás chtěly pozvat na večerní grilovačku, ale potom co jste sem tak vtrhli bez zaklepání, nevím, nevím."
"Omlouváme se a na grilování moc chceme a Maite s Jimmym určitě taky."sepjal ruce v prosebném gestu Paddy.
"Uvidíme, až se vrátíme. Ozveme se vám."
"Vrátíte? A Odkud?"
"Z cyklistického výletu."
"My chceme jet taky!"pustil se do nás Joey s přehnanou vervou.
"Co?"
"Na kolech už jsme dlouho nebyli."
"Já mám ale jenom dvě."
"Úplnou náhodou máme s sebou taky kola. Říkal jsem si, že je tu někde uplatníme."
"Zavřít pusy, nedivit se. Joey je prostě náš sportovec." smál se Paddy.



Maite ze začátku protestovala, "Vždyť je prosinec, zima!"
Ale Joey ji usměrnil,"Nevymlouvej se. Zas taková zima není. Bundu, dlouhý kalhoty a máš vystaráno. Není tu sníh, nic nám nebrání. Aspoň konečně to své kolo protáhneš na čerstvém vzduchu."
Moje reakce?, "TYRANE!"
Já osobně čekala katastrofu. Slítnout z kola před Janou je sice ponižující, ale přece by to viděla jen ona (Ostatní by se to dozvěděli pouze z doslechu.). Takhle jsem měla o jistý trapas postaráno.
"Kudy a kam jedeme?"zeptal se Joey, když jsme se odpoledne stavili pro Janu a můj vypůjčený dopravní prostředek.
"Za město, směrem k jedné malé vesničce, ale odbočíme na jednu zapadlejší cestu." informovala ho Jana.
"Tak jdem na to. Veďte nás." řekl až moc optimisticky Joey a já si pomyslela, že tenhle výlet mě asi zabije.





Some photos. .

16. ledna 2009 v 16:36 | Anelys a Mentoska |  Angelo




Určitě to bude Czech beer.... to je přeci nejlepší a Angelo je gurmán :-)

The Simpsons

16. ledna 2009 v 16:34 | Anelys a Mentoska |  Pro pobavení

Indická verze. .





Homerova evoluce. .=D


Od Luďky za hlasík

15. ledna 2009 v 19:07 | Anelys |  Diplomy

Děkuji moooc

Výzkum čtení

15. ledna 2009 v 15:00 | Anelys |  Pro pobavení
V SUOIVSOLTSI S VZÝUKEMM NA CMABRIDGE UINERVTISY

VLŠYO NJAVEO, ŽE NZEÁELŹÍ NA POŘDAÍ PSÍEMN VE

SOLVĚ. JEDNINÁ DLEUITŽÁ VĚC JE, ABY BLYY PNVRÍ

A PSOELNDÍ PÍMESNA NA SRPVÁÉNM MSTÍĚ. ZYBETK MŽUE BÝT TOTÁNLÍ SĚMS A TY TO

PŘOÁD BEZ PORLBMÉU PEŘČETŠ.

JE TO PROTO, ŽE LDIKSÝ MEZOK NETČE KDAŹÉ PENSÍMO,

ALE SVOLO JKAO CLEEK. ZJÍAMVAÉ, ŽE ???

I´ll be there

12. ledna 2009 v 16:21 | Anelys |  Písničky
Album: Homerun


Should the sky just turn to black
And all birds fly and fall
When the ghosts go marching down the streets
Marching through your walls

Chorus:
I'll be there for you, with you, my friend
I'll be there for you, with you, my friend

Hear my cry..., hear my cry...

Should a flower be stone to death
And love is not around
When you're hungered and your tongue is dry
But your bread is filled with worms

Chorus

Hear my cry..., hear my cry...
Hear my cry..., hear my cry...

Should the stars decide not to shine
And the world is cold as ice,
When babies only cry

Chorus

I'll be there for you, with you, my friend

Hear my cry..., hear my cry...

No no no no no no no no ,yeah, no no



Jak se to vyrobilo


Takhle to dopadlo

Prostě machr!

2. ledna 2009 v 8:00 | Anelys a Mentoska |  Paddy
ČAU HOLKY!



NEMÁM SE VÍC NATOČIT?



AUU NEMĚL JSEM SE TAK PŘEŽRAT!



HAHAHAHAHA (SAKRA JAK JEN BYL TEN TEXT)



NÁSLEDUJ MĚ DO MÉHO POJÍZDNÉHO KRÁLOVSTVÍ . . (kdo ví, co by nás uvnitř čekalo:))



PROSTĚ KRÁL SVĚTA A NEVYMLUVÍTE MI TO!



SHAKE YOUR BODY BABY!



A V CELÉ ZEMI KROMĚ MĚ VŠICHNI SPALI. JÁ TOU DOBOU TOTIŽ PODNIKAL NÁLET NA LEDNIČKU. .



TY A VĚTŠÍ NEŽ JÁ? PFFFF TO SOTVA. .



TU DODÁVKU BEDNY PIV BYCH HLAVNĚ PROSIL DOVÉZT DISKRÉTNĚ..


POJMENOVAT TO PO MNĚ . NEMUSELI NO, ALE TAK DÍK. .(řekl, když na účet firmy, která ty sklenice vyrábí, došla tučná částka:))

HAHAHA DOBREJ VTIP, ALE JÁ NA TO FAKT UMÍM HRÁT. .



CHCI BÝT VÍC NEŽ PŘÍTEL TVŮŮŮŮJ, KAMARÁD MI SCHÁZÍ ČÍM DÁL VÍÍÍÍÍÍÍC. .



DIVOKÝ ZVÍŘATA MAJÍ BÝT V KLECI!


PIVO?? UŽ BĚŽÍM!


MÁM VLASY SAMOU LOKNU JÉJÉJÉ. .


JO JASNĚ, TAKY TĚ RÁD POZNÁVÁM, ALE NEZDRŽUJ TO A NAVAL TU ŽVEJKU. .


DODÁVKA PIZZY AŽ DO DOMU HMMMMM. .


CHTĚLO BY TO PODLOŽKU. .

Šťastný nový rok 2009!

1. ledna 2009 v 0:01 | Anelys a Mentoska |  Klikni a uvidíš

PŘEJEME ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK 2009!


AŤ SE DAŘÍ!!! Doufejme, že se třeba v novém roce Paddy konečně probere:-):-)