Září 2008

Haircut video

30. září 2008 v 11:56 | Mentoska a Anelys |  Videa
Paddy se zbavuje hřívy a následné reakce sourozenců...já plně souhlasím s Jimmym..:)

Patty v akci

29. září 2008 v 10:05 | Mentoska a Anelys |  Patricia

Fota z oficek

28. září 2008 v 8:05 | Anelys |  John

Ikonky

27. září 2008 v 23:31 | Mentoska a Anelys |  Patricia






Zdroj: KellysArea

já a On 23

27. září 2008 v 0:19 | Anelys |  Příběhy
"Vem si kapesník." podala mi ho Katka. S díky jsem přijala a utřela si uslzené tváře.
"Chceš ještě něco k pití? Zavolám letušku."
"Ne, to je v pohodě. Nic nepotřebuju." usmála jsem se a odvrátila hlavu k okýnku.
Uteklo to tak rychle. Ještě před pár hodinama jsem s ním mluvila a najednou jsem od něj byla vzdálená na tisíce kilometrů. Stále jsem cítila jeho objetí a v hlavě si přehrávala vše, co se stalo. Jsem neuvěřitelnej moula, vyznat se mu na záchodě?
Když jsme se konečně ze třídy vrátili do sálu, zeptal se Jimmy, kde jsme byli. Paddy dostal záchvat smíchu a řekl na záchodě. Jimmy nevěřícně vykulil oči a zopakoval to slovo. ZÁCHOD. Přísahám, že na to nikdy nezapomenu.
Celý zbytek večera jsem byla jako v obrovské bublině. Po skončení maškaráku jsem se šla s Paddym projít. Strašně jsem chtěla něco duchaplnýho říct, ale nic mě nenapadalo. A v tu ránu jsem si vzpomněla. Zítra letím domů. Přivedla jsem na to řeč. On řekl, já vím. Toť vše. Zopakovala jsem to a on mě obejmul.
"Jo, tohle je příjemný, ale stále čekám na nějakou reakci."
"Asi se delší dobu neuvidíme." Tak tohle jsem slyšet nechtěla.
"Říkáš to docela v klidu."
"To je proto, že tě držím. Jinak by ses celá klepala."
"Aha. Co s tím uděláme?"
"Budu tě držet dál."
"Ale já myslím s tím mým odjezdem."
"Nic. Normálně odjedeš a já tě pak u tebe doma vyzvednu a pojedeš se mnou na náš koncert."
"Nepřipadá v úvahu. Na koncert nejdu."
"Proč?" zeptal se a vypadal zklamaně.
"Masa lidí lepících se na sebe, všude hluk. Radši si počkám na sestřih z televize."
"Ani pro mě bys to neudělala?"
"Promiň, ale ne. Mám menší fóbii na tohle a ještě by to tam se mnou seklo."
"Do zákulisí tě vzít nemůžu, pletla by ses tam. Tady ti ale lidi nevadili." V jeho hlase jsem postřehla podrážděný tón.
"To je něco jinýho. Tady je oproti koncertu minimum lidí. Snaž se mě pochopit."
"Dobře. To ale pak nemá cenu, abych za tebou jen na chvilku přijel a zase se pak vracel zpět."
"Jsi naštvanej?"
"Trošku."
"Nemáš proč. Neber to osobně. Nebylo by mi tam dobře."
"V tom případě se fakt neuvidíme. Máme s rodinou napilno. Počkej moment." zamyslel se. "Takže teď máme ten koncert u tebe, pak další věci... To by bylo i s dopravou. To nestíhám... Na konci září. Celý týden. Přesnější datum bych ti ještě upřesnil." usmál se.
"Čekala jsem dřív."
"Máme pár věcí domluvených dopředu, takže dřív to nejde, ale bude to celý týden a pak si na tebe vybojuju vždycky pár dní."
"Tak jo. Přinejhorším si zapnu televizi."
"Proč?"
"Minimálně jednou denně jste v nějakém pořadu."
Rozesmál se. Pak jsme se ještě procházeli. Na závěr jsem s ním šla hledat Jimmyho. S oběma jsem se jen nerada rozloučila. Jimmy na mě spiklenecky mrknul a rádoby nenápadně se otočil zády. Paddy pochopil a políbil mě. A takhle jsme se rozloučili. Na celý měsíc.
"Řekneš mi konečně, co ti je?" zajímala se Káťa. "Je to kvůli těm klukům na maškaráku?"
"Kvůli jednomu z nich."
"Bezdomovec nebo klaun?"
"Bezdomovec."
"Myslela jsem si to."
"Jakto?"
"Měl pěknej zadek."
"Jak to víš? Vždyť měl volnej kostým."
"Nachytala ses, takže má. Hm. Jsi na tom stejně jako já s Adamem. Z Liberce za mnou těžko pojede. Ten tvůj je odtamtud? Oprava: Jsi na tom hůř." konstatovala.
"Jsme dopadly co?"
"To jo. Dvě nej holky z jazykáče a řvem tady." smála se.
"Jsi blbá." vlepila jsem jí pomyslný pohlavek a otočila se zpátky k okýnku. Ten mrak vypadá, to snad není možný. Vypadá jako ZÁCHOD!
Být zpět doma bylo jako kdybych se vrátila nejméně z konce světa. Přivítání s rodiči bylo plné slz, překvapivě ne z mojí strany. Během týdne jsem se aklimatizovala, ale pořád jsem si tu a tam v duchu překládala do angličtiny.
Pak se mi ozvala Jana. Naháněla mě na dámskou jízdu. Její rodičovstvo odjelo na chatu a tak nechtěla večer trávit sama. Jelikož by pak bylo zbytečný chodit domů, zůstala jsem přes noc. Moje příprava na tenhle boj s divočinou? Sbalení sušenek, prádla, pyžama, kartáčku, mobilu a dalších nezbytných věcí pro přežití. V sedm jsem zvonila u jejích dveří. Otevřela mi s širokým úsměvem ve tváři.
"Čabas."
"Nazdárek."
Tohle byl náš první slet po mém příjezdu. Během hodiny jsme probraly všechny novinky v našem pupku světa. Nejvíc jsme dumaly nad Brunhildou Rambovou. Pak se ozval kamarád hlad a tak jsme šly kuchtit. Vaření tolik neovládám a proto jsem se spoléhala na Jančino kuchařské umění.
"Co bude?"
"Špagety."
"Aha, takže já se chopím sýra." ujala jsem se pro mě nejjednodušeji splnitelné práce a Jana se postarala o to ostatní.
"Už máš nastrouhaný sýr?" zeptala se mě v momentě, kdy mi jeho kousek uletěl kamsi k umyvadlu.
"Skoro. Jak pracuješ ty?" nasadila jsem šklebíka.
"Úspěšně. Akorát ten nový sporák mě štve. Ještě to s tím moc neumím."
O patnáct minut později jsem začala mít mírné podezření, že něco není v pořádku.
"Nevaří se ty špagety nějak moc dlouho?" zeptala jsem se.
"No, ony se ještě ani vařit nezačaly. Jsou pořád tvrdý."
"Nezaply jsme třeba nechtěně troubu?"
"Ne, to jsem už kontrolovala. Je zapnutý sporák, akorát nefachčí."
"To je divný. Koukám, žes to dala na maximum."
"Je možný, že se to proti nám spiklo?"
"Asi jo. Tak to tam ještě necháme."
O dalších dvacet minut později už se to konečně pohnulo a za dalších deset minut jsme nandavaly na talíře.
"Stejně je to divný. Musím se pak zeptat mámy co s tím."
"Hm." strčila jsem si do pusy první sousto.
"Chystám mejdlo na narozky."
"Vždyť máš čas přes dva měsíce."
"Víš, kolik věcí musím zařídit? Osmnáct ti je jen jednou."
"Neměla bych taky začít s přípravama? Jsem sice o měsíc mladší, ale abych něco nezameškala."
"Možná, že jo." reagovala s úsměvem.
"Narozeniny mají být od toho, aby jsi dostala dárky a ostatní tě oslavovali."
"Jenže mě musí mít z čeho oslavovat."
"Aspoň, že za to máš ty dárky, což mě přivádí k tomu, že mám pro tebe speciální dárek. Budeš na větvi."
"Dík, teď asi prasknu zvědavostí."
"Ty to přežiješ."
"Dost o mě. Co ty a krásné zelené Irsko?"
Vyprávěla jsem jí o jazykáči a pak jí reprízovala vše, co už slyšela při našem telefonátu, o Kellys. Odpovídala jsem na její otázky s takovou jistotou, že mi pomalu začínala věřit. O tom, že s Paddym tak trochu chodím, jsem mlčela, protože bych ji akorát tak rozesmála.
"Stejně mi musíš dát nějakej důkaz, protože to malinko vypadá, že místo do nohy ses praštila do hlavy. A neříkala jsi náhodou, že je přivezeš sebou s růžovým slonem?"
"Důkazu se ti dostane, ale nebuď náročná. Dočkej času jako husa klasu."
"Ale já se jmenuju Jana."
Výbuch smíchu na sebe nenechal dlouho čekat. Pak jsme probraly koncert K-rodinky u nás. Sestřih z TV nic moc, ale mohlo to být horší.
Následoval náš typický srandy plný pokec. Nemusím ani zmiňovat, že spát jsme šly až k ranním hodinám.

Vzpomínkové..Patrick

20. září 2008 v 17:43 | Anelys a Mentoska |  Videa
Moc povedené video..strašně se mi líbí a muzika se hodí..
Taky jsem nemohla zapomenout na jeho bidílko, že? :-)
A do třetice....už odmalička....fotečkové videjko..

Hooks

20. září 2008 v 17:26 | Mentoska a Anelys |  Videa
Tady je pár videí s Barby v hlavní roli...I když byla většinou v ústraní, stejně to určitě uměla rozjet!:)
¨

Watch the steps

17. září 2008 v 10:05 | Anelys a Mentoska |  Videa
Videjko, kde Paddy nadává.. :-)
Následné smíškovaní nad jejich zpěvem je sranda!

Oficiální fota

16. září 2008 v 13:00 | Anelys a Mentoska |  Patricia

já a On 22

14. září 2008 v 13:11 | Anelys |  Příběhy
Nevydržela jsem to dýl než do dalšího dne večer. Byla jsem nedočkavá, ale ukažte mi někoho, kdo by si to nepřečetl hned. Ještě jednou jsem skoukla papír pro Janu a pustila se na ten můj. Byl rozkouskovaný, každý z Kellys, tam něco napsal. Pokaždé to začínalo mým jménem. Jak pracné.
Eve, děkujeme za ohlídání Mandy. Je to malicherný, ale i tohle zvířátko patří do naší rodiny. - Kathy
Eve, doufám, že se ti u nás líbilo. - Barby
Eve, jsem ráda, že jsem tě poznala a nezapomenu na tvůj výraz při jízdě na dráze. - Maite
Eve, my myslíme, že vše bylo řečeno, takže se přikláníme k holkám. Snad se ještě někdy sejdem. - Jimmy a John
Eve, naše rozhovory o knížkách byly uvolňující. Děkuju Patricia
Eve, až budeš potřebovat opravit brýle, ozvi se. Znám všechny optiky. - Angelo
Eve, děkuju a určitě se nevidíme naposled. - Paddy
Eve,píšu jako poslední, protože jsem ti chtěl říct, že jsem se s tebou dobře bavil a to hlavně při naší krvavé scénce. Paddy byl pořádně vystrašenej. Doufám, že to nikdy nezjistí, protože by nás přerazil (i když proti mně by neměl šanci, myslím na tebe:)) - Joey
Opravdu pěkný dopis. Nečekala jsem to. Snad se zase jim bude líbit moje překvapení pro ně. Nechala jsem jim totiž u mě v pokoji film z foťáku. Ať si nechají udělat fota a film mi pošlou nebo naopak a fota mi pošlou na adresu, kterou jsem udala Paddymu.
Z novin jsem se dověděla o velkém ohlasu na koncert Kelly family. Já mezitím průměrně dokončovala kurz. Dny plynuly jeden za druhým. Až najednou přišel konec kurzu.
To bylo 28. srpna. Vedení se rozhodlo, že sedmadvacátého nám udělá rozlučkovej mejdan ne jen tak ledajakej, ale maškarák. Jen při zmíňcě o tom jsme s Káťou protočily oči v sloup a pomyslely něco o malých dětičkách. Jenže to jsme se spletly. Přípravy na něj byly jako na královský ples. Když jsme si uvědomily, že to asi pakárna nebude, došlo nám, že budeme potřebovat kostýmy. Začaly jsme je shánět. Našly jsme jeden zapadlejší obchod s maskama. Kačka se ujala iniciativy a vybírala kostým i pro mě. Všechno odzkoušela a nakoupila.
"Můžem jít." vybafla na mě.
"Já si jako nic zkoušet nebudu?" podivila jsem se.
"Ty to máš bez starostí. Chci se ti odvděčit za to, že jsi mi dala čas s Adamem."
"Co když se mi to nebude líbit?
"Bude určitě."
"Budiž, řekněme, že na to přistoupím, ale jak víš mou velikost?"
"Jednoduše. Jsme úplně stejný, akorát přes prsa jsem to musela vzít menší než obvykle."
Nádhera, moje seběvědomí zaskučelo bolestí. Stáhla jsem se a nechala to na ní.
Přišel den konání maškaráku. Začínalo to od sedmi. Kačka se začala připravovat už v pět. Šla za anděla. Vypadala ...no... andělsky.
"Tobě to sluší, ale já nejsem ještě připravená."
"Jasný, tak pojď."
Ze skříně vyndala ramínko a na něm visely překrásný šaty. Byly modrý s odstíny fialek a květy. Jednodušší korzet byl doplněn vzdušnou rozevlátou sukní.
"Krásný šaty. Co to má představovat?"
"Vílu, květinovou vílu. Akorát pro tebe." usmála se.
"Já si víly představovala jako polonahý holky, který pobíhaj po lese a lákaj ztracený pocestný na špás."
"To jsou divoženky. Víly jsou vznešený."
"To na mě pasuje jako pěst na oko."
Oblíkla jsem se a Kačka mi na ksicht namalovala obličej. Samochvála smrdí, ale mě to slušelo. Cítila jsem se jako královna. Jenže pak jsem sebou flákla o zem a bylo po vznešenosti. Káťa se řehtala jako prokoplá.
To, co se mi zdálo jako předčasné přípravy, se změnilo na desetiminutový skluz. Netušila jsem, že se mnou bude tolik práce. To mě dovedlo k závěru, že bych asi nejspíš ve všední dny měla chodit s pytlem na hlavě.
"Rychle musíme jít." popoháněla jsem Katku.
Do sálu, kde se maškarák konal, jsme dorazily dvacet minut po zahájení. Prý jsme ale o nic nepřišly. Kátin Adam nám pochválil kostýmy a po několika nejapných vtípcích od jeho kámošů, že jako Eva bych se k němu hodila líp, jsme vyrazili do víru dění. Rozhlížela jsem se kolem sebe. Překvapivě jsem neviděla moc pohádkových postav ale spíš příslušníky zvířecí říše. Chvíli jsme blbli na parketu a pak si šli sednout.
Zábava se rozjela a já na slovíčko pakárna ani nepomyslela. Kačka si šla s Adamem zatancovat na sérii ploužáků a já zůstala sedět u stolu. Jednou pro mě přišel Adamův kamarád Pavel, ale řekla jsem mu, že se mi nechce na parket. Očividně se mu ulevilo a nakonec z něj vylezlo, že ho za mnou poslal Adam.
Jako naschvál začali hrát An Angel. Jen jsem tak okouněla, když si ke mně přisedl někdo převlečený za houmelesáka a promluvil na mě anglicky.
"Šla bys tancovat?"
"Na tuhle písničku ne."
"Proč? A na jinou bys šla?"
"Možná. Tahle mi něco připomíná." řekla jsem a v mysli mi proběhl pobyt u Kellys. Už to bylo tři týdny, co jsem je neviděla.
"Tak já počkám." ozval se houmeles týpek a rozvalil se na židli. Měla jsem možnost si ho víc prohlídnout. Byl oblečený do jakýchsi roztrhaných košil s volánky, na hlavě měl klobouk, který se mu svážel do zamazaného obličeje. Víc jsem v šeru sálu nedokázala rozpoznat. Pomyslela jsem si, že musím zjistit, kdo to je i za cenu tance.
An Angel dohrál, já se zvedla a naznačila tajemnému neznámému, aby se dal do pohybu. Vklouzli jsme mezi mumraj na parketu. Zavěsila jsem se do něj a měla dojem, že ho odněkud znám. Měl zvláštní způsob tance. Usilovně jsem přemýšlela, když v tom do mě někdo vrazil.
"Promiň Eve."
"To nic." reagovala jsem na omluvu jakéhosi klauna. POČKAT! Tady něco nehraje!
"Jimmy?" tázavě jsem se koukla na klauna.
"Přiznávám se, promiň."
"Cože? Ty se omlou- Paddy?!?" obrátila jsem se na houmelese.
"Jo, jsem to já."
"Co tu děláte? Ne, počkat, pojďte ven." odtáhla jsem je z parketu na chodbu. V dohledu nido nebyl a tak jsem spustila.
"Co tu děláte? Uvědomujete si, že vás může někdo poznat?"
"Hele, v klidu. " snažil se mě uklidnit Jimmy: Nikdo nás nepoznal a ani nepozná jsme v převleku. Co tu děláme? Přišli jsme za tebou."
"Evi?" ozavalo se za mnou česky. Katka.
"No?"
"Nějakej problém? Viděla jsem, jak ses rychle vypařila."
"Ne, jen tady s klukama něco dořeším a hned jsem zpět. " nasadial jsem hollywoodský úsměv. Káťa to shledala neškodným a vrátila se do sálu.
"No vidíš, už se směješ. Cos jí říkala? Kdo to vůbec je?" zeptal se Paddy.
"Ptát bych se měla spíš já, nemyslíš? Byla to moje sestřenka Katka a říkala jsem jí, že se vás chystám přizabít. Co mi na to řeknete?"
"Že se tě bojíme? Přece bys ale nechtěla sahat na takový individum jako je Paddy." zakřenil se Jimmy.
Máš pravdu, rovnou bych ho zmuchlovala.
"Co když vás fakt někdo pozná? Uvědomujete si to riziko?"
"Klid, když to tu už nebudeš vyřvávat, tak nikdo nic nepozná."
"Ty jo, takhle mi rozproudit krev."
"Ty seš horší než naše ochranka."
"Super, ale to MĚ vaše fanynky udupou."
"Nebudem to už probírat. Pojďme se bavit."
"Jsem mrtvá." konstatovala jsem, ale ve skrytu duše jsem se radovala.
"Tak se nečerti a užívej si." usmál se Jimmy:"Jdu si pro pití." vyrazil zpět do sálu.
"Myslel jsem, že se mnou nebudeš chtít tancovat, když jsem takhle vystrojenej." řekl Paddy a zatahal si za cár svého oblečku.
"Chtěla jsem zjistit, kdo se pod tou maskou ukrývá a navíc se to tvoje vystrojení neliší od oblečků na koncerty, krom toho, že to máš potrhaný."
"To víš, vlastní výroba."
"No právě."
"Něco jsem ale chtěl...Jo! Zařídila jsi mi další trapas."
"Já? Řekla bych, že si vystačíš sám."
"Máš pravdu, ale tohle jsi mi zavařila ty."
"Tak co jsem udělala?"
"To si řeknem pak, teď pojď tancovat."
A šli jsme. Hráli písničky z Hříšného tance. Obejmula jsem Paddyho kolem krku a dívala se mu do očí. Přes šero jsem viděla jen občasné záblesky v nich, ale zcela zřetelně jsem cítila, jak se mi jeho ruce propalují do zad. Měla jsem se doslova jako prasátko v žitě. Vnímala jsem jeho blízkost. Vychutnávala si to plnými doušky. Bylo to opojný i když to trošku kazila myšlenka na Paddův ohoz. Potkat ho v noci na ulici prohlásím ho za úchyláka.
"Nerad ruším, ale taky bych si chtěl tady se slečnou zatancovat." přišel pro mě Jimmy a já se neochotně odlepila od Paddyho.
"Pro změnu si pro pití dojdu já." předal mě Paddy a zmizel v davu.
"Ještě se zlobíš?" zeptal se Jimmy, když mě chytil kolem pasu.
"Ne, jen mě to překvapilo. Jak víte o tomhle maškaráku?"
"Před školou máte velkej plakát a my jeli zrovna kolem. Najít tě dneska tady nebyl žádnej problém."
"Je tu s váma ještě někdo?"
"Ne, jen my dva. Paddy to vzal jako oddechovku před koncertem a já zítra odlítám do Itálie ohledně cédéčka."
"Nabitej program. Paddy mluvil o nějakým trapasu či co."
"Cheche, takhle zrudlýho jsem ho ještě neviděl. Musela bys spojit ten skok do psího dárečku a pětikilometrovej závod s Joeym."
"To si dost dobře nedovedu představit. Proč to bylo?"
"To sám tuším jen okrajově. Tys dala Paddymu adresu domů?"
"Chtěl ji."
"Tak proto! Nám tvrdil, žes mu ji dala sama. Kecal." usmál se vítězoslavně Jimmy.
Pohled mi klouzal po sále, až dopadl na Paddyho, který se opíral o zeď asi sedm metrů přede mnou a popíjel cosi v kelímku. Přímo pod světlem jako hlavní hvězda. Ten si to umí vybrat.
"Teď mi to dochází." pokračoval Jimmy a naznačil mi otočku.
"Co ti dochází?" obkroužila jsem ho a nasměrovala se zpět na Paddyho.
"Ty se mu líbíš."
Vydechla jsem Jimmymu kamsi k uchu a pohledem se vpila do Padda. Je to pravda? Svou myšlenku jsem vyslovila nahlas.
"Myslím, že jo. Pak by se vysvětlovaly i ty ostatní věci."
Paddy právě opětoval můj pohled a usmál se. Zůstala jsem ohromená, neschopna opětovat úsměv. Asi něco vycítil, protože koutky mu začaly klesat dolů. Zmocňoval se mě pocit nevolnosti. Co budu dělat? Mám vůbec něco dělat?
"Au!"
"Promiň Jimmy."
"Jdi za ním nebo mě tu ušlapeš."
"Já asi nechci."
"Jak asi. Prostě jdi." popostrčil mě. Kývla jsem na Padda a vykročila ten den už podruhé ze sálu ven. Následoval mě, jenže na chodbě to bylo tentokrát přelidněný. Tak jsem ho zatáhla do nejbližších dveří.
"Holčičí záchody?"
"Lepší něco než nic. Zalez do kabinky, tam bude větší soukromí."
"To tu nemáte nějakou učebnu? Bylo by tam víc místa."
"Nemel, už jsme tady, tak tu zůstanem. Nestěžuj mi to. Chci ti něco říct."
"O.K. Spusť, poslouchám." soustředil se. Vydechla jsem a opřela se o dveře kabinky.
"Mám tě ráda."
"Já tebe taky, vždyť to víš."
On to snad nepochopil!
"To jo, ale já tě mám ráda trošinku jinak. Jsem zamilovaná."
"Do mě?"
"Ne, do toho za tebou. Jistěže do tebe, vidíš tu někoho jinýho?"
"Možná toho za mnou."
"Těžší mi to dělat nechceš viď?"
"Jsem taky zamilovanej."
"Do mě?"
"Vidíš tu snad někoho jinýho?" šibalsky se usmál a poté sladce políbil. Obejmula jsem ho a vznášela se v oblacích.
Ťuk, ťuk, ťuk.
"Obsazeno!" vyloudila jsem ze sebe a dál se věnovala Patrickovi.
"Ale já fakt potřebuju."
"Co se děje?" odklonil se ode mě, jelikož češtině za dveřmi nerozumněl.
"Někdo potřebuje na záchod." Další otázku jsem směřovala za dveře:" Není volnej jinej záchod?"
"Všude jinde je obsazeno ale fakticky. Využívá se tam záchod. No tak, ty tam máš svýho kluka. Najděte si jiný místečko nebo to tu pustím. Jen tak tak se dostávám z kostýmu."
Čapla jsem Paddyho za ruku a vyvedla ho z kabinky. Venku stála holčina navlečená jako dýně. Nakonec jsme jí museli pomoct se vyslíct.
"Není tu nějaká ta učebna?" zeptal se Paddy.
"Nebude nás Jimmy hledat? Ne nebude, on to ví." rovnou jsem si odpověděla.
Nejbližší třída byla obsazená stejně smýšlející dvojicí. Druhá byla volná. Hned, co za námi zaklaply dveře, už jsme nevěděli o světě. Jen já a On.

Los Fóbios :-)

13. září 2008 v 21:41 | Mentoska a Anelys |  K-rodinka
PADDY NEMÁ KYNOFOBII :-))))))))))
A VŠICHNI KELLYS NEMAJ ZOOFOBII :-)))
VŠICHNI Z JEJICH RODINY MAJÍ KLADNÝ VZTAH K ZVÍŘATŮM.....A TO I K TĚM (NEBO HLAVNĚ K TĚM??) KTEŘÍ JSOU ZE ZLATA :-))))))))

Maite v akci

13. září 2008 v 11:54 | Mentoska a Anelys |  Maite

Krásné videjko

13. září 2008 v 11:51 | Mentoska a Anelys |  Videa
Prostě krásné Kellys rodinné videjko...

Od Terezky

13. září 2008 v 11:17 | Anelys a Mentoska |  Diplomy
Tady máme obrázek od Terezky..:)...moc děkujeme..dole je věnování od ní..:)
Ale hlavní, proč ho sem dávám je, že ho chci věnovat Mentosce a Anelys za skvělé nápady, které mají. Doufám, že se bude alespoň trošinku líbit.

Diplůmek za nej blogík

12. září 2008 v 21:47 | Anelys a Mentoska |  Diplomy
Od Erolky...děkujeme moc!

Instruktáž na záchod - Joey

10. září 2008 v 20:03 | Anelys |  Videa
Jak na záchod?? Joey ochotně předvede!!!

Joey v akci

6. září 2008 v 23:13 | Mentoska a Anelys |  Joey

An Angel

6. září 2008 v 23:03 | Anelys a Mentoska |  Videa
První An Angel je z Óčka...
Další je z nějaké show...všimněte si Angelových super pačesů a Paddyho oblíbených koncovek ssssssss...:D:D:D

Růženec přivolá zázrak - Medjugorje

4. září 2008 v 10:05 | Anelys |  K-rodinka
Jugoslávská Medjugorje 24. června 1981. Stane se zázrak - lidem se zjeví nadpozemsky krásná dívka - Panna Maria. Je to přelud? Ne, prý je "...naprosto hmotná!" Jedna z účastnic tohoto zázraku, Mirjana Dragičevič, má důkaz: "Ruka se mi zapletla do jejího růžence!" Dnes již dospělá Mirjana od té doby nedala svůj růženec z ruky.
Křesťanský modlitební předmět "růženec" (je to také modlitba) tvoří určitý počet kuliček či obdobných tělísek, obvykle dvou velikostí, navlečených na šnůře či řetízku. Slouží k vedení postupného odříkávání modliteb. Každý růženec má odbočku k malému křížku s Kristem, případně drobné madonce na konci.
Vynález zapomnětlivých mnichů
Růženec pomáhá modlícímu se člověku nemyslet na počítání, takže i negramotní či zapomnětliví lidé mohou zcela bezstarostně odříkávat předepsané modlitbičky. Po každé se prostě jen posunou prsty o jednu kuličku dál. Jakmile dorazí na uzlový konec, je splněno.
Takový sv. Pavel z Thebainy už si již ve IV. století odříkaval každý den 300 "Otčenášů". Jeho příkladu následují mniši v klášterech. A tady lze vystopovat prvopočátky dnešní podoby růženců: aby mniši dodrželi správný počet modliteb, počítali kaménky anebo kuličky z růžového dříví. Případně z růžového listí. I odtud může pocházet název - "růženec". Mniši si totiž záhy růžové kuličky navléknout na šnůry. Tím vzniká takzvané "beltiduum": věřící a kněží je nosí na krku, případně omotané kolem pasu.
Zbraň proti kacířům
Dnešní podobu získává růženec ve 12. století, kdy se mezi věřícími rozšíří modlení "Zdrávasů": stává se obecně užívanou pomůckou. K velkým kuličkám ("Otčenášům") jsou připojeny menší, symbolizující konkrétní počet "Zdrávasů". Učiní tak počátkem 13. století sám svatý Dominik (1173-1221), zakladatel řádu Dominikánů. A hned také růženec použije jako "zbraň" proti kacířům. Zavede ho nejen ve svém řádu, nýbrž i mezi prostým lidem, který neumí číst ani počítat: modlení růžence je tak pro něj skvělou pomůckou, jak poctivě odříkávat církevní "hodinky". Svatý Dominik zavádí růženec v jižní Francii, ale ten se brzy rozšíří po celé Evropě.
Panna Maria se zjeví při modlitbě
A jsme opět v roce 1981. Sedmý den po prvním zjevení v Medjugoriji začíná zvát místní farář poutníky do kostela, aby se účastnili modlitby růžence a slavení Eucharistie. Vepředu klečí šest "vyvolených" dětí v čele s Mirjanou Dragičevič. "Mír, mír, mír - a jenom mír," sdělila jim Madona. "Ať kněží pevně věří a ať chrání víru lidu." Na modlitbu růžence přicházejí i vizionáři. Také zde se jim Panna Maria několikrát zjeví. Jednou -při modlení růžence- uvidí Pannu Marii farář Jozo Zovko. Okamžitě přeruší modlitbu a spontánně pokračuje písní "Ljepa si, ljepa, Djevo Marijo" (Krásná jsi, krásná, Panno Maria). Celý kostel pochopí, že se s ním děje něco neobyčejného. Zovko potvrdí, že Matku Boží skutečně viděl. Vizionáře vyšetřuje policie, odvedou je i na psychiatrii. Sám farář Zovko nakonec, za obhajobu Panny, skončí ve vězení, kam ho komunistický režim nespravedlivě uvrhne na tři a půl roku. Zbude mu jen útěšný růženec...
Zdroj: časopis Enigma srpen/2008

Fóbie...

3. září 2008 v 10:00 | Anelys |  Pro pobavení
Aviafobie- z létání
Agorafobie- z volných prostranství
Arachnofobie- z pavouků
Akrofobie- z výšek
Bacilofobie- z bacilů
Demofobie- z lidí a davů
Felinofobie- z koček
Fotofobie- ze světla
Gerascofobie- ze stárnutí
Hematofobie- z krve
Karcinofobie- z rakoviny
Klaustrofobie- z uzavřených prostor
Kleptofobie- z kradení
Kynofobie- ze psů
Musofobie- z myší
Mysofobie- ze špíny
Nekrofobie- z mrtvých
Nosofobie- z nemocí
Nyktofobie- ze tmy
Ofidiofobie- z hadů
Tanatofobie- ze smrti
Trypanofobie- z injekcí
Xenofobie- z cizinců
Zoofobie- ze zvířat