já a On 9

7. května 2008 v 19:34 | Anelys |  Příběhy
Za chviličku se vrátil spolu s Johnem. V jedné ruce držel ohromný svícen a John lékárničku. Oba vypadali v první chvíli velice vyděšeně. Jakmile si John všiml, že je všechno v pořádku, uklidnil se. Paddy zkameněl.

"Co je? Proč máte s sebou lékárničku a ten velkej svícen?"optal se Joey.
"Tady Paddy si asi myslel, že takhle mě napálit bude strašná sranda, viď? Ukaž, dej mi to."otočil se John na Paddyho a vzal mu svícen.

Byla to asi první věc kterou Paddyho napadlo mě zneškodnit. Dost dobrá představa, jak mě majzne po hlavě svícnem. Asi bych se hned tak nezvedla, jestli vůbec.

"Jak napálit?"zeptala jsem se nevinně.
"To, ať ti tady vysvětlí pan Srandička."odpověděl John a vykročil z místnosti.Asi šel věci vrátit na své místo.

"Tak co se děje?"ozvala jsem se znova, tentokrát na Paddyho.
"Ale…ale nic. To je dobrý. Asi si budu muset ještě jednou opláchnout obličej."oznámil nám a taky si to namířil ven z místnosti. Mezi dveřmi se ještě otočil, ostražitě se rozhlédl a odešel.

Další výbuch smíchu. Sotva jsem popadala dech a Joey měl trošku problémy s koordinací.

"Nemyslíš, že jsme to přehnali?"zeptala jsem se.
"V pohodě. Johnovi to vysvětlím a Paddymu to neuškodí. Jestli ale přijde na to, že jsme ho oblafli, jeho odplata bude stát za to. Hlavně mu nic neříkej."
"Dobře. Musíme dodělat snídani."

Poté jsme prostřeli, nanosili jídlo a zkontrolovali estetický dojem. Vypadalo to docela efektně. Z každého toastu se šklebil kečupový obličejík. Zasedli jsme a čekali na ostatní.
První se vrátil John. Naše dílo pochválil a Joey mu vysvětlil naši scénku. Pobavilo ho to. Přísahal, že Paddymu nic neřekne.

Jako další dorazila Trisha. Prý tak rozesmátou snídani ještě neměla.

Pak se přivalili ostatní. Opět další pochvala. Angelo si sedl na své místo a když uviděl svůj toast s obličejíkem, vyplázl na něj jazyk. Hihňala jsem se mu, tak ho vyplázl i na mě. Oplatila jsem mu to. Jako poslední se přišoural Paddy. Pořádně se kolem sebe rozhlížel a vypadal rozhozeně. Bylo mi ho líto. Usedl ke stolu znovu rovnou naproti mně. Divila jsem se mu. Vždyť před chvílí měl "vidinu", že jsem vraždící maniak. Po celou snídani po mě podezíravě pokukoval. Kdykoli to udělal, usmála jsem se na něj a doufala, že nemám něco mezi zuby. I když myslím, že zrovna v ten moment spíš přemýšlel na tím, jestli se neproměním v krvežíznivou příšeru.

Po jídle mě a Joeyho ostatní vyprovodili z kuchyně, prý už máme směnu vaření za sebou. Joey se má hlásit až k obědu.

"Joey"oslovila jsem ho: "potřebovala bych odvézt potvrzení od doktora do školy. Jinak mě neomluví z výuky a budu za lajdáka."
"V pohodě. Řeknu Jimmymu a on to vezme, až pojede s ostatníma do města."
"Díky. Neriskujete náhodou prozrazení?"
"Jsme tady relativně v utajení. A věř mi, že Jimmy se umí maskovat. Jednou prošel kolem fotografů a oni si ho ani nevšimli. Jen tak z hecu se jednoho dokonce zeptal, jestli už někde viděli projít člena Kelly Family. Stejně ho nepoznali."
"Aha, to se mi ulevilo."oddychla jsem si.
"Nechci tě nějak urazit, ale doufám, že nás neprozradíš."
"Ne, jistě že ne. Leda, že by ti vadilo, že jsem to řekla svýmu plyšovýmu méďovi. Víš, svěřuji se mu se vším"

"To mi fakt nevadí. Chápu naléhavost situace."usmál se.

Pomohl mi do pokoje. Lehla jsem si do postele a v tu ránu usnula. Můj spánkový deficit byl hrozný. Za dva dny jsem si úplně rozhodila spánkový režim. Rozhodla jsem se, že tablety spolu se zábalem si budu dávat raději než půjdu spát. Aspoň mě ty prášky dorazí na noc a nebudu podnikat žádné noční výlety do ledničky. Dneska to bylo naposled, co jsem usnula, slíbila jsem si hned, co jsem se probudila.

Uslyšela jsem lehké zaklepání na dveře.

"Dále."
Dovnitř vstoupil Patrick a já zalitovala toho, že jsem si ani nestačila učesat vlasy.
"Ahoj. Jen jsem se přišel zeptat, jestli stále platí ta prohlídka."
"Jo jasně. Můžeme jít hned."
"Tak jdeme."přitakal Paddy.

Už nevypadal vyděšeně jako ráno po našem krvavém incidentu. Hned na to přivedl řeč.

"Asi si budeš myslet, že jsem blázen, ale dneska ráno jsem měl halucinaci."
"Jakou?"
"Budeš se mi smát."
"Ale nebudu. No tak, řekni mi to."
"Dobře, ale ostatním ani muk. Ti by se mi smáli určitě."
"Jasně, tak už ale povídej."povzbudila jsem ho.
"Přišel jsem do kuchyně a tam jsi stála ty s nožem v ruce. Vedle tebe na zem zahučel Joey s krvavou skvrnou na břiše. Co říkáš, jsem blázen?"
"Já ti nevim. Míváš to takhle často?"
"Poprvý v životě."

"Nekoukals náhodou na nějakej horror v televizi?"
"A víš, že jo? Když si to takhle vybavuju, tak tam byla jedna taková scéna…"vzpomněl si.
"Hele a máme řešení. Asi na tebe dolehla ta tíseň z toho horroru a prostě to na tebe padlo."
"Tíseň? Já se ale při horrorech nebojím!"
"Jasně a halucinace máš jen z nudy."popíchla jsem ho.
"Tak se o tom přesvědčíš sama. Vyhlídnu nějakej ten horror a skouknem ho spolu. Vyberu nějakej slabší, aby ses nebála."

"Ne ne, hezky vybereš nějakej, kterej si ještě neviděl. Nebylo by to vůči mně fér. A ještě bys mohl takhle zamaskovat svůj strach."
"Ale já to říkám, že se při horrorech nebojím!"
"Jasně, to se uvidí."
"Nech si tu ironii. A pojď, prohlídka začíná."
Vyšli jsme z mého pokoje.
"Jak sis už určitě všimla, naproti tvému pokoji je schodiště."
"Ale nepovídej."

"Jo je tam. Dokonce vede dolů do přízemí, kde se nachází kuchyň, jídelna, obývák a naše soukromé nahrávací studio s dalšími prostorami, kde máme uložené nástroje a naše oblečení na koncerty. Ale abych se vrátil sem nahoru. Projdem nejdřív chodbou napravo. Tyhle dveře patří k pokoji Joeyho."ukázal hned na pokoj vedle mého.

"Tenhle pokoj je Kathyn a hned ten vedle patří Barby. Naproti jim je Jimmyho. Nezlob se, ale vnitřky pokojů ti neukážu. Respektuju soukromí ostatních, když ho nemáme od novinářů."
"V pohodě. A tamty dveře mistnosti vzadu?"zeptala jsem se.
"Ty jsou prozatím prázdné."

Došli jsme na konec chodby a před námi stály velké prosklené dveře.
"Tady je terasa. Druhou najdeš, když půjdeš přesně na opačnou stranu. Ostatně, tam se vydáme teď."odpověděl a rychlejším krokem se vracel zpátky ke schodišti. Snažila jsem se mu stačit, ale s tou mojí nohou to šlo stěží. Nakonec jsem ho dostihla. Znovu jsme se ocitli před mým pokojem.
"Vedle tebe přebývá John a naproti mám pokoj já."

"Hned se cítím bezpečněji. Takovou ochranku kolem sebe mít."usmála jsem se.
"To jo. Parta pár správných chlapů."
"To jako i ty?"
"No dovol! Já jsem z nich ten nejsprávnější."řekl naoko naštvaně.
"Já se s tebou hádat nebudu. Radši mi řekni, jak bude pokračovat naše prohlídka."odpálkovala jsem ho.

"Takže vedle mě má pokoj Angelo a naproti němu Patricia."řekl, když jsme došli k jejímu pokoji. Také právě v tu chvíli se ozvala tlumeně moje noha. Zamaskovala jsem to. Nebudu přece za chudáčka.

"Poslední pokoj patří Maite. Tady vidíš tu druhou terasu. Řekl bych, že má možná i lepší výhled než ta první. Taky sem chodím častěji."
"Není to náhodou tím, že je blíž?"
"Co ty si o mě nemyslíš."zavrtěl hlavou, až se mu vlasy rozlétly po ramenou jako vodopád. Jak jsem to tak fascinovaně pozorovala, ozvala se znovu tupá bolest nohy. Jsem strašnej chudáček a už to nevydržím.

"Paddy? Potřebuji si sednout a rychle jinak to tu zabodnu."
Pohlédl na mě a vykulil oči.
"Zabodneš?"
"Obrazně řečeno. Neudržím se na nohou a…."nestačila jsem to doříct a padala k zemi. Chytil mě.
"Uf, děkuju"
"Nemáš zač."

" Zdálo se mi to nebo jsi se lekl, když jsem řekla, že to tady zabodnu?"smála jsem se.
"Tímto naše prohlídka končí, prosím, ať návštěvníci odchází hlavním vchodem a odpadky házejí do košů."podepřel mě a vedl zpátky ke schodišti.
"Ty mě ignoruješ? Fakt ses lekl!"

"Suvenýry je možné zakoupit u východu."
"Tys mě úplně zazdil! Jasně, lekl ses!"
"Teď jdem dolů. Určitě už je oběd hotovej."
"Počkej, ty sis vybavil zas tu tvou halucinaci! Slavná hvězda Patrick Kelly ze slavné kapely Kelly Family se bojí mně…"

"Jak říkám, jdem na oběd."přerušil mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anAngel anAngel | E-mail | 7. května 2008 v 22:14 | Reagovat

jupíí novej díl,,honem pokráčko :)... když si tak představuju Paddyho závoj vlasu... :))...

2 jana jana | 8. května 2008 v 9:36 | Reagovat

krásný krásný jen tak dál.

3 Calypso Calypso | E-mail | Web | 8. května 2008 v 20:12 | Reagovat

supeeer rychle pokráčko jsem napnutá že asi prasknu. :oD

4 Anelys Anelys | 9. května 2008 v 16:05 | Reagovat

anAngel:joooo Paddyho závoj vlasů..:D

5 libalibun libalibun | Web | 12. května 2008 v 0:13 | Reagovat

Evi,pokračuj ,jsem strašně zvědavá

6 Lucinka Lucinka | 6. června 2008 v 16:30 | Reagovat

Taková ignorace od Paddyho..:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama