já a On 8

3. května 2008 v 19:08 |  Příběhy
Koukal mi do očí a tak zvláštně se tvářil.
"Co se to tu…"zarazila se Patricia, která právě vyšla z pokoje. Paddy se ode mě odklonil a vysvětlil co se děje.
"Měli jste někoho zavolat. Mohli jste slítnout"dodala a zalezla zpět do pokoje.
Otočil se na mě a znovu se usmíval. Oplatila jsem mu svým šklebem a otevřela dveře od pokoje.
"Ty už jdeš?"optal se s údivem.
"Je pozdě. Jsem ospalá."
"Tak jo, dobrou noc."řekl trochu zklamaně, otočil se na podpadku a odešel.
V pokoji jsem se převlékla a padla do postele. Ospalá jsem rozhodně nebyla.
Druhý den jsem vstala časně. Osprchovala jsem se, umyla vlasy a namalovala si na ksicht obličej. Hlad se nedostavoval, takže jsem ustlala postel a sedla si na ni. Chvíli jsem si četla, ale moc mě to nebavilo. Nejdřív jsem přemýšlela, co budu dělat, až se moje břicho ozve. Mám zase sjet po zábradlí nebo si někoho přivolat? Pak se moje myšlenky vydaly jiným směrem.
Včerejšek, Paddy a jeho hluboké modré oči, tak blízko mě. I přes tmu krásně zářily. To přece nejde, nemůžu takhle uvažovat. Jasně, jsem z něj hotová, ale to ostatně ze všech tady. Vždyť to jsou Kelly Family!
Rozhodla jsem se, že nebudu takhle brouzdat myšlenkama a radši půjdu dolů, ať už jakýmkoli způsobem. Už zase jsem došla k těm proklatě dlouhým schodům. Jízdu po zábradlí jsem už nechtěla riskovat. Noha mi přes noc trošku splaskla. O další nakynutí jsem nestála. Tak jsem se rozhodla pro pomoc bližního svého.
Vydala jsem se k nejbližším dveřím a zaklepala. Měla jsem dojem, že jsem zaslechla nějaký hlas a tak jsem s vědomím souhlasu vstoupila dovnitř. Jakmile jsem to udělala, chtěla jsem to vzít zpět.
Naproti mě stál zády otočený Joey. To by nic nebylo, ale on na sobě neměl nic, kromě ručníku obtočeného kolem beder.
"Jéžiš, promiň, já nechtěla."vyhrkla jsem a přibouchla dveře. Asi o tři minuty později vyšel z pokoje s úsměvem od ucha k uchu. Opravdu super, já jsem na prášky a on se mi ještě směje!
"Tváříš se divně, to jsem tě tak vyděsil?"úsměv mu zmizl, že by byl takový ješita?
"No, jsem trochu šokovaná, ale neboj, to je z toho leknutí. Ty vypadáš dobře."rozesmála jsem se. Očividně se mu ulevilo.
"Uf, tak to dík. To víš, poslední dobou jsem se snažil cvičit, takže jsem se lekl, že to není poznat. Ale kvůli obdivování mého super vycvičeného těla jsi nepřišla. Co potřebuješ?"
"Dostat se do kuchyně. Chci aspoň za to, že tu smím zůstat, udělat ostatním a taky tobě snídani."

"Tak pojď, pomůžu ti dolů, a když už jsem v tom, helfnu i se snídaní. Dělala jsi někdy jídlo pro tolik lidí? To je o zdraví."oznámil mi a pomohl ze chodů.

Jako kdybych tohle už někde slyšela, pomyslela jsem si a pousmála jsem se.
V kuchyni jsem se Joeyho pustila a přihopsala k lince.

"Hned jsem tady, jen si skočím pro nějaké věci, co mám tady dole."řekl a vypařil se.
Mezitím jsem našla skříňku s talíři a hrnky. Vyndala jsem potřebný počet. Objevila jsem pečivo na toasty a rozhodla se je udělat. V tu chvíli se vrátil Joey s nějakým oblečením. Oznámila jsem mu svůj úmysl a on souhlasil. Jak jsme tak tvořili náš kouzelný pokrm, něco mě napadlo.

"Co kdybychom na ty toasty namalovali kečupem ksichtíky? Bude to sranda."
Představila jsem si, jak se na každého u stolu ksichtí z talíře toasty.

"Není to k zahození. Ty dokrájej tu zeleninu a já to, co už máme, vyzdobím."
"Dobře"souhlasila jsem.

Pokračovala jsem v práci. Najednou jsem uslyšela lupnutí a vyžblunknutí. Otočila jsem se. Joey měl na tričku obrovskou skvrnu od kečupu.

"Asi to bylo natlakovaný."vymáčkl ze sebe.

Následoval výbuch smíchu. Když jsme se uklidnili, přistoupila jsem k němu. Stále jsem v ruce držela nůž. Snažila jsem se mu skvrnu setřít utěrkou. Nedařilo se, rozmázlo se to víc.
Uslyšeli jsme dupot na schodech. Joey mi něco pošeptal do ucha. Souhlasila jsem.

Do kuchyně vběhl Patrick.

"Dobré rá…"zarazil se a vyvalil oči.

Stáli jsme v kuchyni. Já s nožem upatlaným od kečupu v ruce, Joey s rádoby krvavou skvrnou na tričku začal klesat k zemi. Podívala jsem se na Paddyho a obrátila nůž proti němu.

"Jeden hotov, další čeká na splnění."řekla jsem hlubokým hlasem a vykročila směrem k němu.
Kvůli noze jsem to udělala pomalu, aby to nevypadalo směšně.

Paddy se vyděsil, otočil se rychlostí světla a za okamžik jsem viděla jen jeho závoj vlasů prchající daleko ode mě.

Když zmizel, Joey se rychle zvedl ze země a oblékl čisté tričko, které si přinesl před chvílí s ostatními věcmi.

Musela jsem uznat, že posilování na něm je fakt vidět.

Přiskákala jsem zpět k lince a pokračovala dál v krájení zeleniny. Joey schoval špinavé tričko a ujal se kečupu. Nemohli jsme se dočkat Paddyho reakce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anAngel anAngel | E-mail | 3. května 2008 v 21:52 | Reagovat

mám první koment :D... moc hezký...chudák Paddy... já sem taky zvědavá takže šup šup sem s pokráčkem :))) a děkuju moc...hezký příběh... kdyby sem mněla talent na psaní tak bych se do toho pustila taky...ale když nejsem obdarená já aspoň si přečtu nadanější :))

2 Calypso Calypso | E-mail | Web | 4. května 2008 v 10:16 | Reagovat

Je to supeeer.

Rychle pokračuj!

3 urgona urgona | Web | 4. května 2008 v 11:49 | Reagovat

Fakt paráda:D Jen aby Paddy neutržil šoking:D I když, před tím varuju asi pozdě:D

4 anelys anelys | 5. května 2008 v 11:43 | Reagovat

děkuju za všecky pochvaly!!!moc mě to těší a Janče dneska nebo zítra dám pokráčko...:D

5 libalibun libalibun | Web | 7. května 2008 v 1:06 | Reagovat

honem pokračuj,jsem zvědaví jak to bude pokračovat

6 Lucinka Lucinka | 2. června 2008 v 20:58 | Reagovat

héééj hustý!

7 Míša Míša | Web | 9. června 2009 v 17:25 | Reagovat

super!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama