já a On 13

25. května 2008 v 14:14 |  Příběhy
Vypadalo to na nerozhodné přešlapování. Byla jsem napnutá jako struna. Věděla jsem, že je to Patrick a modlila se, aby nebyl přes dveře slyšet můj zrychlený dech a zběsile tlučící srdce. Po pár desítkách vteřin upustil od svého úmyslu a kroky se vzdálily, až za nimi zaklaply dveře. Oddychla jsem si, ale nebyla si jistá jestli úlevou nebo zklamáním.
Jakmile mi ráno zazvonil budík, vylezla jsem z postele. Zábal, vzpomněla jsem si. Ale co, teď už toho stejně moc nezachráním. Doktor přijede někdy po obědě a pak, pak se uvidí. Co když řekne, že noha už je v pořádku a já se budu moct vrátit na školu? A co budu dělat, když to bude přesně naopak?
Převlíkla jsem se, zvelebila fasádu a vyplížila se z pokoje. Potichu jsem došla ke schodišti a sjela ho. Teď už to bylo jen kvůli zábavě. V kuchyni nikdo nebyl. Všimla jsem si něčeho na lednici. Že by to byl vzkaz?Jo, byl.
AHOJ EVE,
OMLOUVÁME SE, ALE MUSELI JSME NARYCHLO ODJET. SNÍDANI MÁŠ V LEDNIČCE. ZABAV SE PODLE LIBOSTI. PŘIJEDEM PŘED OBĚDEM. S NÍM SI NEDĚLEJ STAROSTI, NĚCO PŘIVEZEM.
JEŠTĚ JEDNOU SE OMLOUVÁME, CHTĚLI JSME TĚ VZÍT SEBOU, ALE BYLO TO NARYCHLO.
TAK PA MAITE A OSTATNÍ
Páni, mám celý zámek jen pro sebe! Udělám mejdan! Budu dělat kraviny a nakonec to tu všechno zapálím!
Dobře, tak ne. Vrátila jsem se zpět do reality. Jestli něco nevymyslím, určitě se ukoušu nudou. Takže, co budu dělat? Sestavila jsem si seznam: 1. udělat si snídani a pak po sobě uklidit
2. kouknout se ven a podívat se za Máňou
3. vyřídit smsky
4. už mě nic nenapadlo.
Tohle byl program nanejvíš na půl druhé hodiny. Co ale pak? NUDA!
Když jsem se teda nasnídala a sklidila po sobě nádobí, vzala jsem z pokoje mobila. Napadlo mě, že by nebylo na škodu sehnat si nějakou deku. Hledala jsem u sebe v pokoji. Ve skříni, kde jsem měla věci, jsem ji našla. Sbalila jsem ji a rozeběhla se na zahradu. Své hnízdečko jsem rozložila pár metrů od ohrady s Máňou. Svalila jsem se a vychutnávala klid. Začaly se mi klížit oči. Vytuhla jsem. Za týden u Kellyáčů jsem toho snad naspala víc než za celý svůj dosavadní život.
Když jsem se probrala, zjistila jsem, že uběhly dvě hodiny. Zanedlouho se už měli vrátit Kellysáči. Konečně by se to tu mohlo rozpohybovat. Bafla jsem mobila a vyřídila zprávičky. NUDA!
Jen jsem se tak bezcílně povalovala. Konečně pohyb. Od brány se ke mně blížila postava. Rick. Svého prvotního nadšení jsem litovala.
"Dobrá den. Potřebujete něco?" zeptala jsem se, když si stoupnul přímo přede mě.
"Dobrej slečinko. Jen jsem tě přišel potěšit potěšit svou přítomností. Koukal jsem na tebe, jak se tady očividně nudíš."
"Věřte tomu, že se tady vůbec nenudím." řekla jsem a v duchu si omlouvala tu neuvěřitelně velkou lež.
"Neřekl bych."
Stále jsem ležela na dece, ale připadalo mi to jako nevýhodná pozice, tak jsem si sedla.
"Vážně, docela se tu bavím."
"Když to říkáš, ale teď jsem tu já."
"To znamená co?"
"Že tu bude větší zábava." usmál se. Byl vlastně docela hezkej. Jenže díky povaze, která vycházela najevo, byl slizkej.
"Vaše přítomnost není potřeba."
"Co si to dovoluješ?" přiklekl si ke mně. Vylekalo mě to.
"Já? Snad vy ne?"
"Jak to se mnou mluvíš? To, že jsi tady jako na dovolené, neznamená, že si na mě budeš tak otvírat pusu."
Hned jak to dořekl, zarachotila brána. Oba jsme pohlédli tím směrem. Na pozemek vjelo auto a z něj se vyloupli Kellys. Ke mně a Rickovi se blížil Paddy s Joeym, ostatní něco vnášeli do zámku.
"Nechte toho."
"Jestli cekneš o tom našem kraťoučkém rozhovoru, něco uvidíš." podíval se výhružně. Tohle mě totálně odrovnalo.
"Ahoj. Něco se děje?" pozdravil Paddy.
"Dobrý den. Všechno je v pořádku. Jen jsem se tady slečny ptal, jestli něco nepotřebuje." zvedl se Rick a odešel.
"Tak jo. Jdu pomoct ostatním." odvětil bezstarostně Paddy a odkvačil.
"Jsi v pořádku? zeptal se Joey.
"Jo."
"Vypadáš vyděšeně."
"Ne, to je v pořádku."
"Fakt? Neudělal ti něco ten bodyguard?"
"Jsem O.K. Nic se nestalo."
"Dobře. Kdyby něco řekni." nabídl se Joey a na čele mu naskočila vráska.
"No tak, nemrač se. Budeš mít vrásky a fanynky tě už nebudou tolik žrát." usmála jsem se.
Incident s Rickem mi už připadal na hony vzdálený.
"Zvedej se. Oběd už bude na stole. Navíc jedna vráska, obzvlášť ta moje sexy, dokáže ještě fanynky rozdráždit."
"Aby jich nebylo víc. To by spíš fanynky utíkaly."
"Trdlo!" rozesmál se.
Věci jsem nechala na dece a pelášila s Joeym do jídelny na oběd.
Nejlepší relaxace po jídle? Slunění se na zahradě. Přidali se i ostatní.
Jak jsme se tam tak váleli, Kathy přivedla řeč na můj pobyt u nich.
"Za chvilku by měl přijet doktor. Doufám, že ta tvoje noha už tě nebolí a je v pořádku, protože za pár dní budeme odjíždět na turné a nevím, kdo by se tu o tebe staral. Samozřejmě to nemyslím, tak jako bych tě vyháněla." ujistila mě.
"To je dobrý, já to chápu. Už počítám s tím, že odtud dneska odejdu, protože noha je v pořádku, jen občas zabolí. Věci, co tu mám, jsem ani kromě pár nejdůležitějších nevyndavala z tašky. Takže balení mi nezabere tolik času." dořekla jsem a teprve teď si uvědomila, že už dneska pravděpodobně půjdu zpátky na školu. Dneska se s nima rozloučím a pravděpodobně už je neuvidím. Euforie z rána se ztratila a vystřídala ji deprese.
"Ty dneska opravdu jedeš zpátky na školu"? zeptal se Paddy s údivem.
"Jo. Jakmile přijede doktor, tak se zeptám, jestli by mě nemohl vzít sebou."
"V žádným případě. Minimálně do večeře tu ještě zůstaneš." ozval se Jimmy.
Ostatní souhlasili i když Kathy moc nadšeně nevypadala. Přesto jsem se vděčně zašklebila. Položila jsem se na záda a něco mě do nich začalo tlačit. Mobil. Vytáhla jsem ho zpod sebe. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Paddy se na mě zase křenil.
Asi za půl hodiny dotazil doktor. Zkontroloval nohu, shledal ji za uzdravenou a mě povolil na návrat do školy. Pak se sebral a odjel.
Zazvonil mi mobil. Zvedla jsem to. Kačka. Ptala se mě, jak se mám, co a jak se bude dít dál. Řekla jsem jí, že se dneska vracím do školy.
"Cože? To mi nemůžeš udělat! Dneska jsem měla v úmyslu pozvat si Adama."
"To si snad děláš srandu?" vyjekla jsem. Všichni se po mně podívali. Nenapadlo mě odejít s telefonem dál, protože mi stejně nerozuměli, ale teď jsem to udělala.
"To si snad děláš srandu?" zopakovala jsem.
"Ale Evi, prosím, domluv si to s těma lidma, u kterých bydlíš. Zeptej se jich, jestli bys tam nemohla ještě zůstat. Teď nám začínají dva týdny volna. Tak si to tam s nimi užij. No tak, určitě budou rádi."
To určitě, říkala jsem si, hlavně Kathy, ta bude přímo zářit štěstím.
"Tak já se teda zeptám, ale nic neslibuju a pamatuj si, teď se ponížím a budu se jich doprošovat, takže jsi mi dlužná."
"Jasný. Děkuju moc, za tohle tě mám ráda."
"Ale já tě nesnáším!" ukončila jsem hovor.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Calypso Calypso | E-mail | Web | 25. května 2008 v 14:49 | Reagovat

Wow super!

Ona se k nim nakonec ještě nastěhuje ne? :D

No to by bylo

Rychle pokrááčkooo!!

2 urgona urgona | Web | 25. května 2008 v 20:03 | Reagovat

Héj, pohněte s pokráčkem, fakt je to bomba!

3 Calypso Calypso | E-mail | Web | 26. května 2008 v 17:56 | Reagovat

POŠLI TOTO VŠEM BLOGŮM, KTERÝ SE TI LÍBÍ =O) UDĚLÁŠ JIM VELKOU RADOST =O) A SCHVÁLNĚ KOLIK LIDÍ TO POŠLE TOBĚ :-) ALE JEN TĚM, KERÝ SE TI LÍBÍ :-)

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#######################___

________#######################___

________#######################___

________#######################___

_____________##########___________

__________################________

________###################_______

______#########_____#########_____

_____#########_______#########____

_____#########_______#########____

_____#########_______#########____

_____#########_______#########____

_____#########_______#########____

_____#########_______#########____

_____#########_______#########____

_____#########_______#########____

_____#########_______#########____

_____#########_______#########____

______#########_____#########_____

_______#####################______

__________###############_________

_____________#########____________

_########________________########_

__########______________########__

___########____________########___

____########__________########____

_____########________########_____

______########______########______

_______########____########_______

________########__########________

_________################_________

__________##############__________

___________############___________

____________##########____________

_____________########_____________

______________######______________

______#######################_____

______#######################_____

______#######################_____

______#######################_____

______#########___________________

______#########___________________

______#########___________________

______#######################_____

______#######################_____

______#######################_____

______#######################_____

______#########___________________

______#########___________________

______#########___________________

______#######################_____

______#######################_____

______#######################_____

______#######################_____

4 Lucinka Lucinka | 6. června 2008 v 23:48 | Reagovat

hned bych s nima bydlela..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama