já a On 4

21. dubna 2008 v 20:05 |  Příběhy
"Děkuji."řekla jsem Jimmymu, když mě vytáhl zpět na nohy.
"Nemáš zač. Sedni si sem. Koukám, asi máš něco s nohou, co?"
"To nic nebude, jen jsem se trochu zvrtla kotník."
"Jasně a to, že jsi teď sebou málem švihla, to taky nic není?! Pro jistotu zavolám doktora."
"To není potřeba."
"Sedni si a hotovo."
"Tak děkuju."
Jimmy mi nalil skleničku džusu.
"Tady máš něco k pití. Teď dojdu zavolat doktora. Zůstaň tu, no i když, kam by jsi vlastně chodila, co?"zasmál se a odešel.

To snad není možný, sedim v zámku, který patří Kellys a mluvila jsem s Jimmym. To se mi zdá, pomyslela jsem si, ale další silná křeč v kotníku mi dokázala, že určitě ne.
Opatrně jsem vzedla nohu a položila si ji na vedlejší židly. Chtěla jsem si sundat botu a podívat se, co mám s nohou, ale jen jsem na ní stočila pohled, lekla jsem se. Měla jsem ji neuvěřitelně nateklou. Rozvázala jsem si tkaničky. Jejich povolením jako kdyby se povolila i veškerá bolest. Vytryskly mi slzy.

V tom se vrátil Jimmy s dalšími lidmi. To snad ne, Joey a Maite! Já vím, mám počítat s tím, že když jsem na zámku Kellys, určitě tam potkám i ostatní, ale stejně je to šok.

"Tady je naše statečná zachránkyně Mandy."oslovila mě Maite.
Usmála jsem se, ale vzešel z toho spíš škleb.
"Tak co noha? Doktora jsem volal, bude tu do 20 minut."řekl Jimmy.
I přes to, že jsem ještě před chvílí tvrdila, že jsem v pořádku, svoje tvrzení jsem musela vyvrátit.!

"Já myslím, že s ní asi něco mám. Je příšerně nateklá a bolí jako čert. Chtěla jsem si sundat botu, ale nejde to."
"Radši s tím počkáme na doktora, ještě bychom ti s ní něco udělali."
"Jasně, Joey má pravdu. Zabavíme se nějak, než přijde doktor. Co kdybychom se navzájem představili?"řekla Maite a než jsem ji stačila zarazit, že já je znám spustila:
"To je Joey, tohle Jimmy a já jsem Maite."
"Já vím, sice pocházím s malý země, ale i tam jste dost slavní."zasmála jsem se a pokračovala:
"Já jsem Eva a pocházím z České republiky. Tady jsem na jazykovém pobytu."
"Jak by bylo tvé jméno v angličtině?"zeptal se Joey.
"Eve"odpověděla jsem.Znovu mě chytla ohromná bolest v kotníku. Sykla jsem.
"Noha viď? Povídej nám něco, ať na tu bolest nemyslíš."navrhl Joey.
Tak jsem jim začala vyprávět o městě, kde bydlim. Doufala jsem, že je neuspím nudou. Zdárně to přežili, až do příjezdu doktora.


Ten při pohledu na mou nohu nespokojeně mlaskl. Oznámil mi, že mi bude muset tu botu sundat a určitě to bude bolet. Opravdu pozbudivá informace!
Navrhl mi, ať se něčeho chytnu. Vztáhla jsem ruku po opěrce židle, ale Jimmy mě chytil dřív.
Řekl, že už mě jednou chytil, když jsem padala, takže jen držení zvládne. Nevysmekla jsem se. Komu se taky poštěstí, aby ho za ruku držela (dobrovolně!) taková hvězda?!
Doktor řekl připrav se a já zatnula zuby a zavřela oči. Ucítila jsem škubnutí a zase tu hroznou bolest, která teď už nepolevila, ale držela se mě dál. Zatnula jsem nehty do Jimmyho ruky.

Po chvíli jsem otevřela oči a uviděla svou botu vedle sebe na zemi. Můj pohled se stočil na zraněnou nohu. Hrála všemi barvami a byla tak třikrát větší, než obyvkle. Říkala jsem si, jak jsem mohla tak blbě spadnout?
Pustila jsem Jimmymu ruku.
Doktor mi oznámil, že nohu mám ošklivě zvrklou, pohmožděnou a oteklou. Díky tomu s ní mám hýbat co nejméně.

"Vzal by jste mě, prosím, ke škole, kde bydlím?"zeptala jsem se.
"Slečno, co pak jsem vám teď neříkal, že se máte hýbat co nejméně? Jízda autem po hrbolaté cestě by vám určitě neprospěla."
"Já tu ale nemůžu zůstat."namítla jsem.
"To víš, že můžeš. Dokonce musíš. Však tady se ztratí jestli je nás tu o jednoho víc nebo míň.Ostatním to určitě taky vadit nebude. Navíc, až se dozví, že jsi zachránila Mandy, sami budou navrhovat, abys tu zůstala."vložila se do toho Maite s úsměvem.
"Pane doktore, jak dlouho by měla být ta noha v klidu?"
"No, přinejmenším týden určitě."
Pak už se všechno seběhlo hodně rychle. Jimmy mluvil s doktorem o tom, jak mě ošetřovat, Joey někam zmizel a já se bavila s Maite o mém dočasném ubytování u nich. Připadala jsem si hloupě. Vlezla jsem jim domů a teď se o mě ještě mají starat. A to minimálně týden!

Jakmile doktor domluvil s Jimmym, otočil se na mě.
"Teď vám dám spolknout tyhle dvě tablety. Budete po nich hodně unavená a zesláblá, ale měly by vám pomoct. Tady pana Kellyho jsem obeznámil s tím, jak se o vás postarat. Není mě tu už potřeba, tak pojedu. V neděli se tu stavím a zkontroluji vás."rozloučil se a odešel.


Tablety jsem slupla jako bonbony. Pak jsem se omluvila za nepříjemnosti, které jsem sourozencům způsobila a oni mě už asi po sté ujistili, že to nic není.

Vzpomněla jsem si, že bych měla zavolat Káče, co se mnou je. Vytáhla jsem z kapsy mobil a vytočila její číslo. Když se ohlásila, všechno jsem jí vysvětlila. Samozřejmě jsem, ale zamlčela kde a s kym skutečně jsem. Jakmile se dověděla, že bude mít pokoj na týden a možná i víc volný, zaznamenala jsem v jejím hlase radost. Oznámila jsem jí taky, že pro mé věci někdo přijde, tak ať mi nezapomene zbalit a taky mě omluvit z výuky.


Poté, co jsem zavěsila, mi Joey oznámil, že mi byl připravit pokoj. Objevil se, ale jeden menší problém. V dolní části zámku nebyl žádný pokoj, kde by se dalo spát, takže mě sourozenci Kellyovi museli nějak dostat nahoru.

Nakonec to byl sám Joey, Vzal mě do náruče a odnesl nahoru. Na posteli byla připravená noční košile. Bylo mi blbý lézt do tak krásně čisťoučký a nadýchaný postýlky špinavá. Rozhodla jsem se vysprchovat. Díkybohu byla koupelna napojena na pokoj. Nastala akce Kulový blesk. Vidět mě někdo, tak si utrhne bránici. Poskakovala jsem jako ratlík a už chápala, proč mě doktor upozorňoval na omezení pohybu. Nohu jsem měla jako v ohni.

Rychle jsem se osprchla a převlékla do připravené noční košile. Zalehla jsem do postele a své zdemolované brýle položila na noční stolek.

Najednou jakoby se všechno začalo rozpývat. Zavřela jsem oči a usnula.
Když jsem se probrala a chtěla si nasadit své brýle, nemohla jsem je najít. Myslela jsem, že spadly na zem, ale nikde nic. Posadila jsem se na posteli a snažila se zaostřit. Nalevo od dveří do pokoje bylo něco jako taška. A taky, že jo. Doběhla jsem k ní a otevřela ji. Byly v ní moje věci. Takže u Káti se už někdo stavil.
S ohledem na nohu jsem se opatrně převlíkla a vyšla z pokoje. Mhouřila jsem oči, abych vůbec něco viděla.


Přede mnou se rýsovalo schodiště. V říši svých možností jsem k němu došla a chytila se zábradlí. Byla jsem překvapená. Vidina dlouhých svhodů byla úplně jiná, když mě Joey nesl, než když jsem měla po nich jít s pochroumanou nohou sama.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 urgona urgona | Web | 21. dubna 2008 v 20:23 | Reagovat

je, chudinka jedna :D ale je to suprovej příběh

2 libalibun libalibun | Web | 26. dubna 2008 v 22:47 | Reagovat

moc se mi to líbí !

3 Lucinka Lucinka | 2. června 2008 v 20:49 | Reagovat

jééé Jimmy..

4 Johanka Johanka | Web | 7. prosince 2008 v 18:48 | Reagovat

Ahoj, začíná se mi to líbit...jsi šikulka :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama