já a On 2

21. dubna 2008 v 15:30 |  Příběhy
Bylo pondělí, zašla jsem s Kačkou na výuku. Bylo to v pohodě, zatím jsme brali jen základy, které jsem zvládala. Takhle to šlo 2 týdny. Moje angličtina byla čím dál tím lepší.

Když jsem se v neděli probudila, napadlo mě, že si udělám výlet na skrytou louku. Vždyť už jsem tam čtyři dny nebyla. Tohle místo jsem si zamilovala. Káťu jsem tam nevzala, protože mi přišlo, že by mi zkazila krásnou atmosféru, která tam byla. Ostatně, ona si našla vlastní zábavu. Našla si nějakou partu z Liberce a většinu času trávila s nimi. Vůbec mi to nevadilo.


Tak jsem se nasnídala a šla. Na louku jsem doběhla, řekla jsem si, že trocha sportu mi neublíží.
Byla jsem tam asi dvě hodiny, když jsem si všimla něčeho mezi stromy. Hýbalo se to. Plížila jsem se pomalu blíž. Mezi keři bylo zapletené kůzle. Přišlo mi divné, kde se tady vzalo, ale vyprostila jsem ho. Kůzle se rozeběhlo, ale po třech skocích upadlo. Došla jsem k němu a viděla, že má ošklivě poškrábanou nohu. Připadalo mi, že ho unesu, tak jsem ho chytla do náručí a nesla směrem odkud vypadalo, že přiběhlo. Podle polámaných větviček a stop na zemi se to dalo snadno poznat.
Nesla jsem ho takhle asi 200m a dech mi docházel. V duchu jsem to kůzle obdivovala. Jak se dostalo přes potok?

Pak jsem před sebou spatřila zarostlou branku, která byla pootevřená a díky tomu se dalo rozeznat od okolní zeleně. Říkla jsem si, kdo se tu může takhle skrývat a ještě k tomu chová kozy?

Vešla jsem dovnitř. Zůstala jsem stát jako opařená. Přede mnou se rozprostíral docela velký zámek a krásně udržovaná zahrada. Kousek ode mě stála ohrádka a tam asi čtyři kozy. Tak jsem tam vrátila to "mé" kůzle, které jsem cestou pojmenovala Máňa a vydala se hledat někoho, kdo by zámek obýval.


Oprášila jsem si tričko a všimla si, že mám na sobě krvavou skvrnu. Podle té vypadalo, jako kdyby měla Máňa každou chvíli vykrvácet.

Rozeběhla jsem se teda směrem k zámku. Jenže se mi zasekla noha a já v tu ránu ležela obličejem v zemi. Zvedla jsem se a znovu se snažila rozeběhnout, ale už jsem jen pajdala.
Najednou se naproti mně objevila postava. Když jsem si narovnala pokřivené brýle, rozeznala jsem velice mohutného chlapa. Blížil se svižným krokem ke mně.


Jakmile ke mně došel, začal na mě anglicky něco hulákat. Jediné co jsem rozumněla bylo, že se mě ptal co tu dělám. Tak jsem se mu to snažila vysvětlit. Jenže mi pravděpodobně nerozuměl. Chytil mě totiž v podpaží a vedl pryč. Jenže jak jsem pajdala, tak jsem to nevydržela a rozbrečela se.

Ten chlap přestal řvát, zastavil a podíval se na mě. Koukala jsem mu do očí a mezi vzlyky jsem se mu snažila vysvětlit, co jsem zač a co tu dělám. Vypadalo to, že pochopil. Ještě jednou jsem se mu omluvila za to, že jsem mu vlezla na pozemek. Upřímně se rozesmál a řekl, že to tam jen hlídá.
Pak se zeptal: "Děvče, víš, kde vůbec jsi?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 libalibun libalibun | Web | 26. dubna 2008 v 22:43 | Reagovat

jdu na další pokračování

2 Lucinka Lucinka | 2. června 2008 v 20:40 | Reagovat

pěkný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama