Duben 2008

já a On 7

27. dubna 2008 v 15:17 Příběhy
Jeho krapet rozčepýřené vlasy a ospalý pohled mi dokázaly, že už určitě spal. Plamen svíčky se mu odrážel v očích, jako maják záchytný bod v temnotě. Zčervenala jsem. Já jim vyžrala skoro celou ledničku.
"Páni, co tu děláš takhle pozdě?" zeptal se.
"Po obědě jsem usnula a probudila se až teď. Měla jsem hlad." odpověděla jsem a měla neodbytný dojem, že to teď vypadá jako bych jen luxovala ledničku. Otesánek, co přišel vyžrat Kellys!
"Aha. Zdálo se mi, že tu něco slyším šramotit, tak jsem to přišel zkontrolovat. A vůbec, jak ses dostala dolů, vždyť máš zvrklou nohu ne?"
"Věř mi, že bys to radši nechtěl vědět. Větší problém, ale je dostat se nahoru. Pomohl bys mi, prosím?" čekala jsem, že si mě za ten flusanec vychutná, ale ne. Došel ke mně.
"Hm, opři se o mě." Zhasla jsem světlo kuchyně a udělala, co řekl. Cestou ke schodům jsem se ho zeptala, proč si svítí svíčkou, když si může rozsvítit normální světlo.
"Nechce se mi rozsvěcet celou chodbu. Se svíčkou to má navíc atmosféru." odpověděl. Mezitím jsme došli ke schodišti a zastavili se.
"Abych pravdu řekla, čekala bych spíš, že si zavoláš bodyguarda, než aby ses šel sám podívat, co to šramotí v kuchyni." přiznala jsem se mu a čekala na jeho reakci. Pousmál se a podíval se na mě.
"Předpokládal jsem, že bodyguardi to tu hlídají dostatečně. Že sem nikdo z venku nepronikne, takže tady dole bude muset být jen někdo z mých sourozenců nebo zaběhlé zvíře. A těch se já nebojím i když nevím co bych dělal potkat tu Angela."
Rozesmála jsem se a uvědomila si, že budu muset přestat, jinak vzbudím ostatní.
"Chtěla bych se ti omluvit za ten flusanec. Já si ale nemohla pomoct. Z Jimmyho to tak vypadlo a ještě k tomu ten jeho roztomilej přízvuk. A navíc nikdo z vás nevěděl, co to znamená, ani on sám ne."
"Už je to v pohodě. V první chvíli jsem si, ale myslel, žes to udělala schválně. No, nekoukej tak na mě, působilo to tak."
"Tak teď už chápu tvůj kyselý výraz. Myslela jsem, že ses naštval."
"Taky, že na chvíli ano. Jaks to pak vysvětlila, pochopil jsem. Tak ale teď se mně zas chytni, musíme do schodů." Cesta nahoru byla lidově řečeno o držku. Paddy, ověšený jako vánoční stromeček, pomalu stoupal. Jednou rukou se přidržoval zábradlí a na druhé polovině těla měl zavěšenou mě. Já ještě k tomu v druhé ruce držela svíčku. Atmosféra jako fík. Paddy funěl jako medvěd a já se cítila provinile. Ale zas tak těžká přece nejsem, přesvědčovala jsem samu sebe. Má špatnou kondičku. Určitě, může si za to sám.
"Hele, jak dlouho tu máš ten pobyt?" zeptal se.
"No, na konci srpna bych měla letět domů."
"Aha. V Irsku jsi poprvé?"
"Jo, ale je to tu pěkný. Ta krajina všude kolem je jako z pohádky."
"To jsi stačila vypozorovat přes naše vysoké ploty?"
"No ani ne. Spíš předtím jsem hodně chodila na procházky."
"A co u nás, líbí se ti tu?"
"Tady u vás na zámku? Děláš si srandu? Byt, ve kterém bydlím, by se vešel do jídelny. Jasně, že se mi tu líbí a to jsem viděla jen jídelnu, kuchyň, tuhle chodbu a pokoj."
"Jestli chceš zítra tě tu provedu. Stejně holky s Johnem a Jimmym jedou zařizovat něco do města. Joey s Angelem udělají oběd. Takže budu mít čas."
"Neměli bychom jim pomoct?"
"Ne. Ty máš nateklou nohu a já se z kuchyně rád uleju."
"To necháš všechno na nich?"
"Věř mi, že ať už kterýkoli z nich, by při první příležitosti udělal to samé." zakřenil se.
"A já si myslela, jak spolu nedržíte." řekla jsem s úsměvem.
"Taky, že jo, ale u tohohle to neplatí. Už jsi někdy vařila pro tolik lídí? To je o zdraví."
"Nevařila."
"No vidíš." Obdivovala jsem ho. Táhnul mě nahoru, trošku mu docházel dech, ale pořád stačil povídat. Asi to měl nacvičený z dechovýho tréninku. Třičtvrtě schodiště bylo za námi.
Už jen deset schodů. Pět. Tři. Poslední schod.
Patrick mi pomohl ho překonat. Jak jsem poskočila, neudrželi jsme rovnováhu. Díkybohu jsme, nepadali ze schodů, ale letěli jsme na druhou stranu. Obtočila jsem se kolem své vlastní osy a zády narazila do dveří mého dočasného útočiště. Paddy narazil do mě. Přesněji řečeno mi vletěl do náruče. Rozesmála jsem se.
Rychle jsem se ztišila a pohlédla Paddymu do očí. Ani jsem moc necítila, jak mi na ruku stéká vosk z vyhaslé svíčky. Jeho obličej byl asi patnáct centimetrů od mého. Kdybych chtěla, mohla bych ho políbit. Myslím, že on to udělat chtěl.

já a On 6

24. dubna 2008 v 18:36 Příběhy
"Om…Omlouvám se!"vytlačila jsem ze sebe, ale smích nepolevoval.
Ostatní se začali smát taky, ale Patrickovi. Vypadal trochu naštvaně. Ani jsem se mu nedivila. Z čela po nose a na tvář mu stékal můj flusanec džusu. Tvářil se kysele.
"Proč ses začala tak smát?"zeptala se Patricia.

Když jsem jim vysvětlila, co jsem to vlastně Jimmyho naučila, výbuch smíchu začal nanovo. Tentokrát se pousmál i Paddy. Ale jen tak pro sebe. Podle mě, jsem to neměla vidět. Jakmile si všiml, že se na něj dívám, zvedl se a odešel. Ostatní se ještě chvíli bavili nad mým faux pass, a pak se sklidilo ze stolu. Joey mi pomohl nahoru do pokoje.

"Díky Joey."
"Dobrý. Jdu na zahradu. Jestli budeš chtít jít dolů, zavolej z okna."
"Jasně."

Odešel. Napadlo mě, že se podívám co mi Katka zabalila do tašky. Doskákala jsem k ní a otevřela ji. Všechny věci jsem rozložila na zem. Páni, Káťa mi sem zabalila i jedno své dost odvážné tričko. Na spodku tašky jsem našla svou rozečtenou knížku. Otevřela jsem ji na místě, kde jsem měla záložku a vypadl z ní lísteček.

AHOJ EVČO,
ZABALILA JSEM TI VĚCI, KTERÉ SE TI, PODLE MĚ, BUDOU HODIT. JO, I TO TRIČKO. CO TY VÍŠ, JAKEJ KLUK V TÝ TVÝ NOVÝ PARTĚ TĚ OBDIVUJE, TAK AŤ SE MÁŠ V ČEM PŘEDVÉST. J KDYBYS NĚCO JEŠTĚ POTŘEBOVALA, ZAVOLEJ. TAK PA KÁŤA
P.S: DRŽ MI PALCE, JEDEN KLUK SE O MĚ ZAJÍMÁ J
P.S.2: PRO OMLUVENÍ Z VÝUKY POTŘEBUJU POTVRZENÍ OD DOKTORA. PRÝ POJISTKA PROTI ULEJVÁNÍ.

Kdybys tak Káťo věděla, kde jsem, tohle tričko bys mi neposlala. Věci jsem si naskládala do skříně, co byla v pokoji a knížku položila na noční stolek.

Vytáhla jsem mobila a začala odepisovat na čtyři přijaté SMS. Jedna od mámy s tátou, druhá od operátora, že mi bere kredit a zbylé od kámošky Janči. Máma s tátou se zajímali o výuku. Napsala jsem jim, že vše probíhá tak, jak má a že se na ně už těšim. Moji menší nehodu jsem jim zamlčela. Poprvý mi dovolí tak velký výlet a já se hned zmrzačim. Na displej s SMS od operátora jsem vyplázla jazyk a stiskla tlačítko smazat. Pak jsem se vrhla na zprávičky od Jany.


Nadšeně jsem odpovídala na její otázky a nakonec jsem slíbila, že jí zavolám. Poté jsem si četla.
Najednou jsem sebou trhla a zjistila, že jsem usnula. Podívala jsem se na hodiny mobilu a ono 11 v noci. Ty jo, to jsem nějak vytuhla. Dostala jsem hlad. Trochu jsem si sčesala vlasy a vyšla z pokoje. Došla jsem ke schodům, ale dál už to nešlo.
Stála jsem tam asi 10 minut, když mě napadlo, že bych to mohla zkusit po zábradlí. Vypadalo pevně, tak jsem na něj dosedla. Drželo.

Sesedla jsem a říkala si, že to přece nemůžu udělat. Co když z toho slítnu a rozbiju si hlavu, nebo hůř, to zábradlí vytrhnu? Co pak?

Jenže jsem měla hrozný hlad. Jestli už ostatní spí, nechtěla jsem je budit a obtěžovat víc než je nutné taky ne.
Znovu jsem dosedla na zábradlí. Zkusila jsem se kousek spustit. Šlo to. Nepadala jsem a zábradlí se nehroutilo. Pokračovala jsem dál po čím dál delších úsecích. Hop a byla jsem dole. Když jsem dopadla na zem, přenesla jsem nápor dopadu na zdravou nohu. O poslední schod jsem se přece jenom cvrnkla do zraněné nohy.
Myslela jsem, že bolestí exploduju. Výkřik jsem jakž takž udusila do dlaně. Chvilku jsem čekala, až bolest trošku opadne a pak vyrazila do kuchyně.

Namazala jsem si toasty technikou "co dům dal" a že toho bylo dost.
Když jsem dojedla, uvědomila jsem si, že jsem vůbec nepočítala s tím, jak se dostanu zpět do pokoje. Jak jsem tam seděla a přemýšlela o tom, můj pohled upěl na prosklených dveřích kuchyně. Něco se k nim přibližovalo. Světlo, svíčka?

Panebože, to je snad nějaký duch, říkala jsem si.
Čím blíž to světlo bylo, tím víc jsem rozeznávala tvář, která ho doprovázela.

Patrick.

já a On 5

21. dubna 2008 v 20:15 Příběhy
"Dobrý ráno Eve."ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a spatřila Jimmyho.
"Dobrý."
"Vidím jak tu sleduješ ty schody. Pojď pomůžu ti dolů. Chytni se mě kolem krku."
Chytla jsem se a Jimmy mě vzal kolem pasu. Jak jsme tak pajdali, zrptal se mě na nohu. Řekla jsem mu, že to tolik nebolí, ale dává o sobě ještě vědět.
"To je dobře, že je to už lepší. Až se nasnídáš, dáme ti na to zábal, co nám poradil doktor."

Sešli jsme schody a zamířili do kuchyně. Usadila jsem se tam na židly. Jimmy trval na tom, že mi snídani udělá.
Při jídle jsme si povídali.
"To jsem vážně spala tak dlouho?"
"Asi tě porazily ty prášky. Už jsme tě nechtěli včera budit. Poslali jsme pro tvoje věci. Jak koukáš, už o nich víš. Joey a Maite jeli do města zařídit opravu tvých brýlí. Vrátí se i s ostatními k obědu."
Jako by do mě uhodilo. Vrátí se ostatní...vrátí se…Věděla jsem, že ho dříve nebo později potkám, ale teď to bylo blízko. Nesmím na to myslet, říkala jsem si.
"Tak děkuju za brýle. Bez nich jsem jako bez rukou. I teď toho moc nevidim."
"Jasně, žádnej problém."

Po jídle jsem vyrazila s Jimmyho pomocí navštívit máňu. Vypadala docela čile, na rozdíl ode mě. Běhala v ohradě a když jsem se přiblížila, asi mě poznala. Přiskočila ke mně a zamečela.
"Ahoj Máňo."pozdravila jsem jí.
"Co jsi to říkala?"oslovil mě Jimmy.
"Promiň, neuvědomila jsem si, že mluvím česky. Jen jsem to kůzle pozdravila."
"Musíš mě naučit nějaký to slovo česky. Budu se pak před ostatníma vytahovat, co už umím."
"Tak začnem hned, ne?"zeptala jsem se.
"Jasně, tak jaký slovo?"souhlasil Jimmy.
Nevím proč, ale prostě mě napadlo, že by byla sranda, kdybych ho naučila zrovna tohle.
"Dobře naučím tě něco, ale překlad ti řeknu až později, ano?"
"Tak jo."

Takhle jsme se bavili asi hodinu. Pak jsem si vzpomněla na obklad, který jsem si měla dát na nohu už po snídani. Jimmy mi pomohl do mého dočasného pokoje. Uložil mě do postele a odešel pro obklad. Když se vrátil, měl v ruce spolu s ním i jednu tabletku.
"Doktor nařídil k obkladu i prášek, prý se tak rychleji uzdraví tvá noha."
"Dobře, jestli bych tě mohla o něco poprosit, vzbudil bys mě k obědu, prosím? Sama se asi neproberu, ty tablety jsou silný."
"OK, přijdu pro tebe."
"Omlouvám se za starosti se mnou."
"V pohodě, aspoň tu mám rozptýlení."
Poděkovala jsem mu. Slupla tabletu a lehla do postele. Spánek přišel v mžiku.
"Eve, vstávej, Eve."slyšela jsem.
Otevřela jsem oči, zaostřila a spatřila Jimmyho.
"Tady máš brýle, všichni se už vrátili. Pojď, oběd už je na stole."
Zvedla jsem se a nasadila brýle. Konečně jsem viděla ostře.
"Děkuju za brýle."
"Není zač."

Teprve teď mi to došlo. Všichni se už vrátili. Páni, uvidím celou rodinu pohromadě. I když mě by stačil jen jeden z nich.

Jimmy mi už zase pomohl ze schodů až do kuchyně. Vrtalo mi hlavou, jak se tam všichni vejdou. Byla sice prostorná, ale nebyl tam žídný souvislý prostor, kam by se vešlo devět či více lidí. Pak mi to došlo. Šli jsme sice do kuchyně, ale jen jsme jí procházeli. Už ráno jsem si říkala, co je asi za těmi velkými dubovými dveřmi. A taky jsem se to dozvěděla.

"Héééj, mohl by mi někdo pomoct?" zařval Jimmy.
Jedno křídlo těch ohromných dveří se otevřelo. Vešli jsme dovnitř.
Monstrózní.
Tohle jediný slovo mě napadlo, když jsem viděla jídelnu. Strašně veliká místnost. No místnost, při pohledu na ní mě spíš napadlo letiště i s přistávací dráhou pro letadla. Opravdu, do celé místnosti by se vešel i byt, ve kterém bydlím. Pak mi došlo, že bych asi neměla koukat s otevřenou pusou, když mě pozorují lidi. Zavřela jsem jí, spolkla sliny a stočila pohled na přítomné.

Asi bych omdlela, kdyby mě Jimmy nedržel. Na jeho přítomnost jsem si už zvykla, na to že se nacházím na zámku taky, ale vidět celou rodinu Kellys, no prostě šok. I když přece jenom tam někdo chyběl.

Jimmy mě dovedl k velkému stolu (snad vše co jsem viděla bylo velké).
"Ahoj."pozdravila jsem nejistě.
Pak šlo vše ráz na ráz. Všichni se představili, i když to vůbec nebylo potřeba. Ptali se taky na okolnosti záchrany Máni. Vše jsem jim vypověděla. Ve chvíli, kdy se mě Maite ptala na nohu, vešel.

I přesto, že jsem seděla na židli, jsem měla pocit, že z ní slítnu.
Měl na sobě džínové kraťasy a bílé tričko s krátkým rukávem, vlasy stažené do culíku.

"Omlouvám se, jdu pozdě."usmál se.
"No to je dost, už jsme chtěli začít jíst bez tebe."ozvala se Patricia.
"Byl jsem zkontrolovat obvaz Mandy."
"Jasně. Tady tohle jo Eve. Zachránila Mandy a sama si přitom pochroumala nohu."
Došel ke mně a já v rámci svých možností vstala.
"Ahoj jsem Patrick, říkej mi Paddy."
"Ahoj, Eve."řekla jsem a snažila se nevypadat jako slintající idiot.
Podala jsem mu ruku a koukala do očí. Zarazil se, ale pak se znovu usmál.
Posadila jsem se. Koukla se naproti sobě a tam on. Tolik jiných volných míst, ale on si sedl naproti mně.

Pustili jsme se do jídla. Strašně jsem se na něj chtěla podívat, ale říkala jsem si ne! Nemůžeš na něj civět! Nekoukej na něj, jen do talíře!
Dojedli jsme, vzala jsem do ruky skleničku džusu a napila se. Chutnal mi, tak jsem ho jen tak převalovala v puse.

"Dneska mě Eve naučila něco česky. Hele poslouchejte: TY VOLE!"řekl Jimmy. Otřásl se mnou výbuch smíchu. Zbytek džusu, co jsem měla v puse, jsem vyprskla před sebe. Přímo na Paddyho.

já a On 4

21. dubna 2008 v 20:05 Příběhy
"Děkuji."řekla jsem Jimmymu, když mě vytáhl zpět na nohy.
"Nemáš zač. Sedni si sem. Koukám, asi máš něco s nohou, co?"
"To nic nebude, jen jsem se trochu zvrtla kotník."
"Jasně a to, že jsi teď sebou málem švihla, to taky nic není?! Pro jistotu zavolám doktora."
"To není potřeba."
"Sedni si a hotovo."
"Tak děkuju."
Jimmy mi nalil skleničku džusu.
"Tady máš něco k pití. Teď dojdu zavolat doktora. Zůstaň tu, no i když, kam by jsi vlastně chodila, co?"zasmál se a odešel.

To snad není možný, sedim v zámku, který patří Kellys a mluvila jsem s Jimmym. To se mi zdá, pomyslela jsem si, ale další silná křeč v kotníku mi dokázala, že určitě ne.
Opatrně jsem vzedla nohu a položila si ji na vedlejší židly. Chtěla jsem si sundat botu a podívat se, co mám s nohou, ale jen jsem na ní stočila pohled, lekla jsem se. Měla jsem ji neuvěřitelně nateklou. Rozvázala jsem si tkaničky. Jejich povolením jako kdyby se povolila i veškerá bolest. Vytryskly mi slzy.

V tom se vrátil Jimmy s dalšími lidmi. To snad ne, Joey a Maite! Já vím, mám počítat s tím, že když jsem na zámku Kellys, určitě tam potkám i ostatní, ale stejně je to šok.

"Tady je naše statečná zachránkyně Mandy."oslovila mě Maite.
Usmála jsem se, ale vzešel z toho spíš škleb.
"Tak co noha? Doktora jsem volal, bude tu do 20 minut."řekl Jimmy.
I přes to, že jsem ještě před chvílí tvrdila, že jsem v pořádku, svoje tvrzení jsem musela vyvrátit.!

"Já myslím, že s ní asi něco mám. Je příšerně nateklá a bolí jako čert. Chtěla jsem si sundat botu, ale nejde to."
"Radši s tím počkáme na doktora, ještě bychom ti s ní něco udělali."
"Jasně, Joey má pravdu. Zabavíme se nějak, než přijde doktor. Co kdybychom se navzájem představili?"řekla Maite a než jsem ji stačila zarazit, že já je znám spustila:
"To je Joey, tohle Jimmy a já jsem Maite."
"Já vím, sice pocházím s malý země, ale i tam jste dost slavní."zasmála jsem se a pokračovala:
"Já jsem Eva a pocházím z České republiky. Tady jsem na jazykovém pobytu."
"Jak by bylo tvé jméno v angličtině?"zeptal se Joey.
"Eve"odpověděla jsem.Znovu mě chytla ohromná bolest v kotníku. Sykla jsem.
"Noha viď? Povídej nám něco, ať na tu bolest nemyslíš."navrhl Joey.
Tak jsem jim začala vyprávět o městě, kde bydlim. Doufala jsem, že je neuspím nudou. Zdárně to přežili, až do příjezdu doktora.


Ten při pohledu na mou nohu nespokojeně mlaskl. Oznámil mi, že mi bude muset tu botu sundat a určitě to bude bolet. Opravdu pozbudivá informace!
Navrhl mi, ať se něčeho chytnu. Vztáhla jsem ruku po opěrce židle, ale Jimmy mě chytil dřív.
Řekl, že už mě jednou chytil, když jsem padala, takže jen držení zvládne. Nevysmekla jsem se. Komu se taky poštěstí, aby ho za ruku držela (dobrovolně!) taková hvězda?!
Doktor řekl připrav se a já zatnula zuby a zavřela oči. Ucítila jsem škubnutí a zase tu hroznou bolest, která teď už nepolevila, ale držela se mě dál. Zatnula jsem nehty do Jimmyho ruky.

Po chvíli jsem otevřela oči a uviděla svou botu vedle sebe na zemi. Můj pohled se stočil na zraněnou nohu. Hrála všemi barvami a byla tak třikrát větší, než obyvkle. Říkala jsem si, jak jsem mohla tak blbě spadnout?
Pustila jsem Jimmymu ruku.
Doktor mi oznámil, že nohu mám ošklivě zvrklou, pohmožděnou a oteklou. Díky tomu s ní mám hýbat co nejméně.

"Vzal by jste mě, prosím, ke škole, kde bydlím?"zeptala jsem se.
"Slečno, co pak jsem vám teď neříkal, že se máte hýbat co nejméně? Jízda autem po hrbolaté cestě by vám určitě neprospěla."
"Já tu ale nemůžu zůstat."namítla jsem.
"To víš, že můžeš. Dokonce musíš. Však tady se ztratí jestli je nás tu o jednoho víc nebo míň.Ostatním to určitě taky vadit nebude. Navíc, až se dozví, že jsi zachránila Mandy, sami budou navrhovat, abys tu zůstala."vložila se do toho Maite s úsměvem.
"Pane doktore, jak dlouho by měla být ta noha v klidu?"
"No, přinejmenším týden určitě."
Pak už se všechno seběhlo hodně rychle. Jimmy mluvil s doktorem o tom, jak mě ošetřovat, Joey někam zmizel a já se bavila s Maite o mém dočasném ubytování u nich. Připadala jsem si hloupě. Vlezla jsem jim domů a teď se o mě ještě mají starat. A to minimálně týden!

Jakmile doktor domluvil s Jimmym, otočil se na mě.
"Teď vám dám spolknout tyhle dvě tablety. Budete po nich hodně unavená a zesláblá, ale měly by vám pomoct. Tady pana Kellyho jsem obeznámil s tím, jak se o vás postarat. Není mě tu už potřeba, tak pojedu. V neděli se tu stavím a zkontroluji vás."rozloučil se a odešel.


Tablety jsem slupla jako bonbony. Pak jsem se omluvila za nepříjemnosti, které jsem sourozencům způsobila a oni mě už asi po sté ujistili, že to nic není.

Vzpomněla jsem si, že bych měla zavolat Káče, co se mnou je. Vytáhla jsem z kapsy mobil a vytočila její číslo. Když se ohlásila, všechno jsem jí vysvětlila. Samozřejmě jsem, ale zamlčela kde a s kym skutečně jsem. Jakmile se dověděla, že bude mít pokoj na týden a možná i víc volný, zaznamenala jsem v jejím hlase radost. Oznámila jsem jí taky, že pro mé věci někdo přijde, tak ať mi nezapomene zbalit a taky mě omluvit z výuky.


Poté, co jsem zavěsila, mi Joey oznámil, že mi byl připravit pokoj. Objevil se, ale jeden menší problém. V dolní části zámku nebyl žádný pokoj, kde by se dalo spát, takže mě sourozenci Kellyovi museli nějak dostat nahoru.

Nakonec to byl sám Joey, Vzal mě do náruče a odnesl nahoru. Na posteli byla připravená noční košile. Bylo mi blbý lézt do tak krásně čisťoučký a nadýchaný postýlky špinavá. Rozhodla jsem se vysprchovat. Díkybohu byla koupelna napojena na pokoj. Nastala akce Kulový blesk. Vidět mě někdo, tak si utrhne bránici. Poskakovala jsem jako ratlík a už chápala, proč mě doktor upozorňoval na omezení pohybu. Nohu jsem měla jako v ohni.

Rychle jsem se osprchla a převlékla do připravené noční košile. Zalehla jsem do postele a své zdemolované brýle položila na noční stolek.

Najednou jakoby se všechno začalo rozpývat. Zavřela jsem oči a usnula.
Když jsem se probrala a chtěla si nasadit své brýle, nemohla jsem je najít. Myslela jsem, že spadly na zem, ale nikde nic. Posadila jsem se na posteli a snažila se zaostřit. Nalevo od dveří do pokoje bylo něco jako taška. A taky, že jo. Doběhla jsem k ní a otevřela ji. Byly v ní moje věci. Takže u Káti se už někdo stavil.
S ohledem na nohu jsem se opatrně převlíkla a vyšla z pokoje. Mhouřila jsem oči, abych vůbec něco viděla.


Přede mnou se rýsovalo schodiště. V říši svých možností jsem k němu došla a chytila se zábradlí. Byla jsem překvapená. Vidina dlouhých svhodů byla úplně jiná, když mě Joey nesl, než když jsem měla po nich jít s pochroumanou nohou sama.

já a On 3

21. dubna 2008 v 15:33 Příběhy
"Nevím co je tohle za místo, ale asi tu bydlí někdo bohatej, ne?"
"Jo, to jo."
"Ale já sem nevlezla záměrně, to kvůli kůzleti." zvedla jsem se ze země a shrnula vyhrnuté tričko. Ten chlap si všiml krvavé skvrny a vyděsil se.
"Něco jsem ti udělal?"
"Ne, to je od toho kůzlete, říkala jsem vám, že je zraněné."
"O.K, seženu veterináře."vytáhl z kapsy mobil a zavolal. Jakmile ukončil hovor, nabídl mi, že mě zavede někam k umyvadlu, abych se mohla opláchnout.


V tu chvíli jsem se uvědomila, jak strašně musím vypadat. Trochu natržené kalhoty, špinavé zakrvácené tričko, ruce a obličej umazaný od hlíny a křivé brýle. V tu ránu jsem si vzpoměla na foťák. Zkontrolovala jsem ho a zdál se být v pořádku. Jakoby teprve teď si hlídač všiml, že ho mám.
"Budeš mi ten foťák muset dát. Až odtud budeš odcházet, vrátím ti ho."řekl to tak nekompromisně, že jsem se ani neodvážila zeptat proč.
Pak mě zavedl do toho zámku a ukázal na jedny dveře ve vstupní hale.
"Tady je koupelna, opláchni se a vrať se sem."
"Jasně."
Hlídači zapípal mobil.
"Budu muset jít otevřít bránu veterináři. Jestli se opláchneš dřív než se vrátím, počkej tu na mě."a odešel.
Zalezla jsem do koupelny. Dumala jsem nad tím, kdo může bydlet v takovým velkým a luxusním zámku a ještě k tomu chovat kozy. Vodopád mých myšlenek zpřetrhal pohled do zrcadla.


Bylo to horší, než jsem si myslela. Kromě umazaného oblečení a obličeje to odnesly i vlasy. Účes alá Větrná smršť. Vyndala jsem si větvičku z vlasů a opláchla obličej a ruce. Pak jsem pořádně prozkoumala brýle. Zkřivená nožička, napolo vypadlé sklíčko. "No super", řekla jsem si, musím se zeptat toho hlídače, kde bych si je mohla nechat opravit. Vyšla jsem z koupelny stále ještě s brýlemi v rukou. Spatřila jsem rozmazanou postavu, tak jsem hned spustila.


"Děkuju za tu koupelnu, ale nevíte, kde bych si mohla nechat opravit brýle? Je to nutné, jsem bez nich skoro slepá."
"No to opravdu nevím, ale zetám se ostatních."ozval se úplně jiný hlas než hlídačův, přesto ale povědomý. Zarazila jsem se. Nasadila si zdemolované brýle a podívala se s kým to mluvím.
PANE JO! Jimmy Kelly! Málem to se mnou praštilo.
"Omlouvám se, netušila jsem, že…že…"vykoktala jsem ze sebe.
"Co tu děláš a jak ses sem dostala?"
"Já …já…přinesla jsem kůzle…"
"Kůzle? Co to máš na tričku, něco se ti stalo?"
"Ne to je od toho kůzlete, bylo zraněné, tak trochu krvácelo."
"Počkej, vysvětli mi, co tu děláš."

Panebože, pomyslela jsem si, nejenže se nacházím ve vstupní hale přepychového zámku, ale ještě k tomu přede mnou stojí Jimmy z Kelly Family, dívá se na mě a dokonce se mnou mluví! Pomalu mi došlo, kde to jsem a koho tu ještě můžu potkat. Pomoc potřebuju kyslík!

Zhluboka jsem se nadechla a všechno mu vysvětlila. Nervozitou jsem si nemohla vzpomenout na pár slovíček, naštěstí mě zachránil hlídač, který se právě vrátil od brány. Jimmy se k němu otočil a hlídač mu vše znovu vysvětlil. Doplnil to však o to, že už zavolal veterináře. Když si to Jimmy vyposlechl, rozesmál se. Za záchranu bezbraného zvířete mě pozval na čaj.

Nebyla jsem schopná ani ze slušnosti odmítnout. Jimmy mávl na hlídače a ten odešel. Pak mě vedl dál po vstupní hale, až jsme přišli k velkým dveřím, které byly v horní části prosklené. Vešli jsme.

Najednou se ozvala ostrá bolest v kotníku. Byla tak silná, že jsem navydržela stát. Už jsem padala, ale z nenadání se přede mnou objevila záchraná ruka, která mě chytila za tu mou.

já a On 2

21. dubna 2008 v 15:30 Příběhy
Bylo pondělí, zašla jsem s Kačkou na výuku. Bylo to v pohodě, zatím jsme brali jen základy, které jsem zvládala. Takhle to šlo 2 týdny. Moje angličtina byla čím dál tím lepší.

Když jsem se v neděli probudila, napadlo mě, že si udělám výlet na skrytou louku. Vždyť už jsem tam čtyři dny nebyla. Tohle místo jsem si zamilovala. Káťu jsem tam nevzala, protože mi přišlo, že by mi zkazila krásnou atmosféru, která tam byla. Ostatně, ona si našla vlastní zábavu. Našla si nějakou partu z Liberce a většinu času trávila s nimi. Vůbec mi to nevadilo.


Tak jsem se nasnídala a šla. Na louku jsem doběhla, řekla jsem si, že trocha sportu mi neublíží.
Byla jsem tam asi dvě hodiny, když jsem si všimla něčeho mezi stromy. Hýbalo se to. Plížila jsem se pomalu blíž. Mezi keři bylo zapletené kůzle. Přišlo mi divné, kde se tady vzalo, ale vyprostila jsem ho. Kůzle se rozeběhlo, ale po třech skocích upadlo. Došla jsem k němu a viděla, že má ošklivě poškrábanou nohu. Připadalo mi, že ho unesu, tak jsem ho chytla do náručí a nesla směrem odkud vypadalo, že přiběhlo. Podle polámaných větviček a stop na zemi se to dalo snadno poznat.
Nesla jsem ho takhle asi 200m a dech mi docházel. V duchu jsem to kůzle obdivovala. Jak se dostalo přes potok?

Pak jsem před sebou spatřila zarostlou branku, která byla pootevřená a díky tomu se dalo rozeznat od okolní zeleně. Říkla jsem si, kdo se tu může takhle skrývat a ještě k tomu chová kozy?

Vešla jsem dovnitř. Zůstala jsem stát jako opařená. Přede mnou se rozprostíral docela velký zámek a krásně udržovaná zahrada. Kousek ode mě stála ohrádka a tam asi čtyři kozy. Tak jsem tam vrátila to "mé" kůzle, které jsem cestou pojmenovala Máňa a vydala se hledat někoho, kdo by zámek obýval.


Oprášila jsem si tričko a všimla si, že mám na sobě krvavou skvrnu. Podle té vypadalo, jako kdyby měla Máňa každou chvíli vykrvácet.

Rozeběhla jsem se teda směrem k zámku. Jenže se mi zasekla noha a já v tu ránu ležela obličejem v zemi. Zvedla jsem se a znovu se snažila rozeběhnout, ale už jsem jen pajdala.
Najednou se naproti mně objevila postava. Když jsem si narovnala pokřivené brýle, rozeznala jsem velice mohutného chlapa. Blížil se svižným krokem ke mně.


Jakmile ke mně došel, začal na mě anglicky něco hulákat. Jediné co jsem rozumněla bylo, že se mě ptal co tu dělám. Tak jsem se mu to snažila vysvětlit. Jenže mi pravděpodobně nerozuměl. Chytil mě totiž v podpaží a vedl pryč. Jenže jak jsem pajdala, tak jsem to nevydržela a rozbrečela se.

Ten chlap přestal řvát, zastavil a podíval se na mě. Koukala jsem mu do očí a mezi vzlyky jsem se mu snažila vysvětlit, co jsem zač a co tu dělám. Vypadalo to, že pochopil. Ještě jednou jsem se mu omluvila za to, že jsem mu vlezla na pozemek. Upřímně se rozesmál a řekl, že to tam jen hlídá.
Pak se zeptal: "Děvče, víš, kde vůbec jsi?"

já a On 1

21. dubna 2008 v 15:27 Příběhy
Stála jsem na letišti a přemýšlela, proč tam vlastně jsem.
Od té doby, kdy mi moje sestřenka Káťa zavolala, že vyhrála jazykový pobyt v Irsku a chce abych jela s ní, jsem žila jako ve snách.
Když jsem oznamovala rodičům, že bych na dva měsíce prázdnin odjela pryč, ještě k tomu do cizí země, čekala jsem zápornou odpověď.
"To bys jet mohla, konečně si procvičíš angličtinu a podíváš se aspoň trochu do světa." řekl táta.
"To je fakt, poznáš nové lidi a budeš mít zkušenosti s cestováním. Taky se trochu osamostatníš."dodala máma.
Pánové, spadla mi čelist. Kdo jste a co jste udělali s mými rodiči?


Tak jsem se o tři týdny později balila v pokoji. Přemýšlela jsem, co si vzít za oblečení. Nakonec jsem si zabalila věci do tří kufrů. O čtyřiadvacet hodin později jsem stála na letišti. Ze zamyšlení mě vytrhla Katka, která právě dorazila.
V letadle jsem přemýšlela o tom jaké to v Irsku asi bude. Tuhle zem jsem znala jen z fotek na internetu a díky tomu, že tam bydlí slavná rodinná kapela Kelly Family. Moc ráda poslouchám jejich písničky. Jsou blízko mému srdci. Nejsem, ale zase žádná fanatická fanynka.

Jakmile jsme po přistání s Káťou vyšly z letiště, cítila jsem se svobodně. Před námi stála asi 30-ti letá žena a měla ceduli s Katčiným jménem. Vyrazily jsme k ní. Spustila na nás kupodivu česky.
"Katka Brožová a její kamarádka?"
"Jo to jsem já a tohle je moje sestřenka Eva."
Nastoupily jsme do auta.
"Tak vás vítám tady v Irsku. Jmenuji se Helena Bird a jsem vaše delegátka. Váš výukový pobyt začíná za dva dny. Bude šest dní v týdnu. V pondělí, ve středu a v pátek bude výuka ranní. Od 9 hodin ráno do 12 hodin dopoledne. Pak budete mít volný zbytek dne. V úterý, ve čtvrtek a v sobotu bude výuka odpolední. Ráno máte volno, ale od 4 do 7 bude výuka. Neděle je volná. Na přelomu prázdnin, to znamená poslední týden v červenci a první týden v srpnu, bude volno. Jak to bude s jídlem vám vysvětlí na budově, kde budete bydlet. Ta je mimochodem hned vedle školy, kam budete chodit na výuku. To je snad zatím vše ..." Káťa se ještě na něco ptala, ale já už neposlouchala. Koukala jsem z okýnka auta a byla unesená krásnou irskou krajinou.


Asi za třičtvrtě hodiny jsme dorazily na místo. Od kuchaře jsme se dověděly, že snídaně se podává od 7 do 9 hodin ráno, obědy od půl 1 do 2, večeře od 7 do 8 večer. Když už jsme konečně dorazily na pokoj, vybalila jsem si věci. Poté jsem se opláchla a vyšla na procházku po nedaleké pláži. Kačka zůstala na pokoji.

Na začátku pláže jsem si sundala kecky a brouzdala se v písku. Ta maličká zrníčka se mi prosypala mezi prsty jako tisíce malých mravenečků. Došla jsem k nedalekým skaliskům a posadila se. Kolem pláže stály stromy, které byly jasně zelené. Rozhodla jsem se, že jakmile budu mít nějakou volnou chvilku, zajdu sem a nafotím pár fotek. Fotografování je můj koníček.


Začínalo se stmívat, takže jsem se zvedla a vrátila se na pokoj. Došla jsem si s Kačkou na večeři. Poté jsme si šli lehnout.
Ráno jsem se probudila docela brzo na to, že jsem byla večer tak unavená. Katka ještě spala, takže jsem na sebe hodila kalhoty, tričko a kolem pasu mikinu.
Nasnídala jsem se a vyrazila s foťákem ven. Došla jsem až na pláž a zase se posadila na skaliska. Fotila jsem písek, moře, nebe, lidi. Procházela jsem se a bylo mi krásně. Najednou jsem spatřila zarostlou cestičku mezi stromy. Zamířila jsem tam. Vypadalo to, že tamtudy dlouho nikdo nešel. Kráčela jsem takhle asi 100m a stromy se začaly rozestupovat. Poslední dva mi připadaly jako brána. Ocitla jsem se na překrásné, trochu zarostlé louce. Užaslá tím pohledem jsem sundala foťák z krku a začala fotit. Překrásná atmosféra.

Poloha slunce se změnila a mě napadlo podívat se na hodinky. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Na tom okouzlujícím místě jsem strávila tři hodiny. Rychle jsem se zbalila a běžela, co nejrychleji jsem mohla, zpátky na budovu. Když jsem tam dorazila, Katka mě sprdla. Příště si sebou mám vzít mobila.
Po obědě na mě ještě přišla únava, takže jsem bez večeře zalehla v pokoji a spala až do rána.

Kelly Family

21. dubna 2008 v 15:08 K-rodinka
MY CHCEME SUŠEKŮŮŮ!!!

Paďas

21. dubna 2008 v 13:49 | Mentoska |  Paddy
DEJTE MI NĚKDO SUŠENKUUUUU!!!!
A TEĎ SI ZATANCUJEM MAKARENUUUUU!! :-D
CO? JÁ VÁS NESLYŠIM!!!!
CO JEEEEEEEE??? KDO JEEEEEEEE???
JÁ JSEM VÁM ŘÍKAL, ŽE MI NEBYLO JEŠTĚ 18!!!! :-D
BAHENNÍ LÁZNĚ JSOU SUPEEEEER!
MOMENT HNED BUDU NA PÓDIU :-D
KDYŽ NECHCETE PODPIS, TAK VÍTE CO MI MŮŽETE....:-D
JÁ VIM, ŽE KAMENY SE HÁZEJ LÍP, ALE PLYŠÁKAMA TO TOLIK NEBOLÍ!!!
JOOO, TY BLOGY O MĚ JSOU FAKT HUSTÝ :-)
HAIR AT THE ACTION :-D
HOLKY SI MYSLÍ, ŽE JSEM BLBEJ, TAK NĚJAKOU PÓZIČKU UDĚLÁM :-)
NO COMMENT :-) SLAĎOUŠ
ŠMUDLA:-)
PADDY ROMANTIK :-)
JAKEJ HAJZL MI DAL NA KLAPKY NAPÍNÁČKY..............AŽ JÁ HO CHYTIM!!!!!!!!!!! :-D
PROSÍM, AŤ DOSTANU K VÁNOCŮM TU BIBLI, JÁ UŽ BUDU HODNÝ!!! :-)
TY BY JSI CHTĚLA PODPIS? NEJDŘÍV DEJ SUŠENKU :-D
JÉÉÉ, TA JE TAKY KRÁSNÁ! :-)
PAPA:NE PATRICKU. NA ŽÁDNOU EXKURZI DO FRANCIE NEPOJEDEŠ.
PADDY: SE NA TO TADY MŮŽU VYSRAT!